Moje Sestra Je Wanda (Avengers FF)

~•5•~ Nebezpečná?

Kolem mě a předemnou se hromadili obláčky černý mlhy a zahalovaly pokoj do šedivé. Všude různě se vířily a tvořili předemnou vír. Vyděšeně a nechápavě jsem zírala na Wandu.
Wanda se stejným pohledem sledovala to co se kolem mě dělo.
Co to sakra?!
Já nevím! Je to divné! Odpověděla mi na mojí myšlenku s nechápavým výrazem.

Zničeho nic se všechno zastavilo. Wanda, všechny obláčky a i já. Tedy přesněji řečeno fyzicky, myšlenkové pochody mi zůstaly.
Najednou to do mě všechno vletělo a-

,,Ah. No konečně." oklepala jsem ze svých šatů, které ze zelené přecházeli do černé, neviditelný prach na důkaz toho, že mi to dalo opravdu zabrat.
,,Já jsem Elenoris." pohlédla jsem na všechny přítomný.
Všichni se na mě divně podívali. Jako první se pak vzpamatovala brunetka (Wanda): ,,Kde je Wendy?!"
Nachvíli jsem na ní zmateně zamžourala než mi došlo koho má na mysli.

,,Takže ona se jmenuje Wendy? Zajímavé..."

,,Kde je?!"

,,Oh noo… to bude na dlouhé vyprávění a vysvětlování… chci kafe!"

,,Tak to v žádném případě. Mé kafe ne! Ani Vás neznám!" bránil se nějaký brunet a přitom hrozně moc rozhazoval rukama.

,,Tak zaprvý, nemám moc času. Zadruhý, chci si někam sednout a zatřetí, přece Vám celej svůj životní příběh nebudu vyprávět v ložnici!" naštvaně jsem si dupla.

,,Zažil jsem dost divnejch věcí věcí, ale tohle je moc…" mrmlal si pod vousy zase ten brunet.

,,Nemáte tady třeba… obývák?" naklonila jsem hlavu na stranu. Brunet se s povzdechnutím otočil a vyšel ze dveří. Otočila jsem se teda za ním a následovala ho.
Za mnou kráčela brunetka která se pořád tvářila naštvaně a vyděšeně.
Prošli jsme různými chodbami až do takové zasedací místnosti. Trochu mi tahle budova připomíná jednu teroristickou organizaci kde mě věznili. Tady to bylo ale mnohem hezčí, čistčí a obyvatelstvo milejší.
Posadila jsem se na první volnou židli a nohy si hodila na stůl.

,,Nevychovaná jo?" nadzvedl obočí zase ten brunet.

,,Mlč Tony!" okřikla ho ta brunetka. Ostatní byli zticha a posedali si okolo stolu.

,,No jo noo." zahučel ještě ten Tony.

,,No věc se má takhle- nemám moc času takže to řeknu zkráceně." odmlčela jsem se nachvíli a napila se kávy kterou mi nakonec ten Tony dal.

,,Já nejsem člověk, a nejsem ani uměle vytvořená. Jsem prostě jiná bytost z jiné galaxie ovládající různé schopnosti." znovu jsem si usrkla kávy.
,,Jednou mě chytila Hydra. To je taková-"

,,My víme co to je." přerušila mě zrzka s kamenným výrazem.

,,Dobře. Tam mě uvěznili, odebrali část moci kterou pak zkoušeli na různých lidech. Podle toho co slyším přežila jenom ta vaše Wendy. No je tu, ale malí problém, slyšely jste někdy o viteálech?"

,,Kdysi jsem o tom četla." přikyvovala brunetka. ,,Vytvoří se tak, že rozpoltíte svou duši. Vraždou… a pak část duše ukryjete třeba… do náhrdelníku, zvířete a tak, že?" hodila po mě pohled.

,,Přesně tak. S vím způsobem jste pak nesmrtelní." přikývla jsem a znovu se napila už skoro vypité kávy.
,,Ovšem je tu ještě jedna věc."

,,Počkat počkat…" přerušil mě zase Tony. ,,Tím chceš říct, že ona je tvůj viteál?!"

,,Oh a najednou se zajímáš co!" vyštěkla brunetka.

,,Tak hele! To ona si s tím začala!"

,,Jo? S dobrým důvodem, ale!"

,,Ticho!" rozhodila jsem rukama.

,,Není tu můj viteál. Teda, ne až tak. Jde o to- aaah to se tak blbě vysvětluje!"

,,Dál?" pronesla znovu zrzka která už byla asi otrávená.

,,No dobře- pokusím se o to!" upozornila jsem všechny předem než se dozvý úplnou pravdu.
,,Takže- když jí dali tu moc, tak jí daly vlastně kus mojí duše. I přesto to není tak, že když jí zabijou, že bych úmřela a naopak. Když bych úmřela já tak ona tu mojí moc bude mít pořád. Teď tu jde jen o jednu věc. Můžeme si navzájem vyměňovat místa. Takže já jsem tady teď za ní a tam kde jsem byla já je teď ona. Takže vlastně jooo s těma viteálama to tak moc nesouvisí." falešně jsem se na ně usmála i když jsem ani nevěděla proč.
,,Zatím nevím k čemu by to mohlo bejt nějak moc užitečný." zalhala jsem.
,,A teď budu muset jít." začala jsem už dávat nohy dolů ze s stolu když mě zase někdo přerušil.

,,Kam?!" odsekla ta brunetka.

,,No, Hydra mi před pár lety ukradla kameny. Přesněji kameny které spojovali portály ještě mezi jinými dimenzemi. Kameny harmonie, a ty jim teď musím vzít. Mohli by to tu díky nim pěkně zničit a navíc ty kameny potřebuju. Bez nich nejsou portály stálý. Takže sbohem, už musím."

,,Vrať mi Wendy!"

,,Až kameny získám tak se vrátím tam odkud jsem přišla a ona se taky vrátí."

,,Kde je?!!" zavřískala brunetka jak šílená.

,,Ve světě duchů. Ale neboj dá se s nimi normálně vyjít. Když jsi trochu empativní, citlivá." brunetka se i přes to netvářila klidněji.
,,A teď čau. Jdu si pro to co mi patří!"

,,Vždyť to bude trvat dlouho! Mají miliardu základen. To bude trvat roky!" šílela brunetka dál.

,,A kdo řekl, že nevím kde je?"

,,No předtím jsi se nezmínila." odfrkl si Tony.

,,No to je dobře. Já to totiž nevim-"

,,Cože?!"

,,Klídek brunet, vím to jen částečně. Bude to v tý hlavní a nejvíce střežený. Potřebuju už jen zjistit kde se nachází."

,,Tak uděláme dohodu," začala brunetka. ,,My ti pomůžem a ty nám vrátíš Wendy."

,,No ona by se nejspíš vrátila i tak, ale ano beru." potřásla jsem jí rukou.