Monsters [BTS x READER, CZ]

2. kapitola- He's Just One of Us

Zazvonilo na hodinu a třída z části utichla. Ty ses rozhlédla po celé místnosti, aby jsi pochytila tváře,se kterými budeš následujících pár let chodit do školy.

"Snad budeme mít hodnou učitelku a ne žádnou starou rašpli..." Založila si ruce na hrudi Karolína a postavila se vyčkávaje na svou novou třídní.

Také ses postavila vedle lavice a z lehynka se pousmála. "Neboj. Bude to hodná učitelka. Musíš na ni udělat jen dobrý dojem a bude tě mít ráda."

"Snad jo..." Přešlápla si nervózně na místě a rukama se zapřela o lavici. V ten moment se otevřely dveře do třídy a byla nucema se zase narovnat.

Do třídy vešel váš nový učitel a zavřel za sebou dveře. Moment, není to ten pán kterého jsem se ptala na cestu? Uvědomila sis, že tahle škola nebude zřejmě tak velká, jak vypadá.

"Dobré ráno, žáci, posaďte se." Pokynul rukou a všichni si na jeho příkaz sedli do lavic.

"Ach jo, já tak chtěla úču a je to účák." Povzdychla si potichu Karolína a ty jsi jí věnovala lítostný pohled.

"Jmenuji se Peter Williams." Napsal své jméno černou fixou na tabuli. "A jsem váš třídní učitel." Celé třídě věnoval vlídný úsměv.

"Ale zadek má jako dobrej." Špitla Karolína.

"Kájo, prosím." Zachechtala ses potichu.

"Slečny? Je u vás něco k smíchu? Podělte se s námi, ať se taky zasmějeme." Pobídl vás učitel, ale nezněl vůbec naštvaně, spíše, jako by to také myslel ze srandy.

Postavila jsi se."Ne, pane učiteli, omlouvám se." Přikývl a ty jsi se zase mohla posadit. První den a hned tak z oleje.

"Ale tebe já znám." Ukázal na tebe prstem. "Ty jsi ta dívka, co jsem naváděl, že? No alespoň někoho tu znám." Z jeho tváře úsměv vůbec neopadl. Byl tak sympatický. Vyzařovala z něj energie a přátelskost.

Po pár informací, co vás bude čekat následujících pár dnů, vám rozdal papíry s rozvrhy a různými požadavky.

...

"Ta hodina utekla jak nic. Jakou že máš skříňku?" Uklidila si Kája věci cestou z budovy ven do vaku a následovala tě až k bráně.

"Nula osmdesát devět." Prohlédla sis klíček, aby ses ujistila, zda neříkáš nesmysly.

"A já mám devadesát." Poskočila si hnědovláska a zastavila se. "Jakým směrem jdeš domů?"

"Vpravo." Ukázali jsi cestu prstem.

"Aha. Já vlevo. Tak zítra!" Letmo tě objala, zamávala ti a vydala se svou cestou.

Lehce jsi se pousmála, cítila jsi se dobře, protože jsi v hloubi své duše cítila, že alespoň nebudeš sama. Otočila jsi se na patě a vydala se domů.

...

"Sakra. Tak blbý načasování. Právě odešla." Pohodil rukou Tae tvým směrem.

Jin se na něj starostlivě podíval. "I kdyby by to načasování bylo dobré, co by jsi z toho měl? Ta si na tebe nepamatuje."

"Radši už pojďte, ať jsme co nejdříve doma." Mávl Namjoon rukou na znamení, že odchází z areálu domů.

"Kdyby jsme jeli autem, jak jsem navrhoval, nemuseli by jsme se táhnou přes celé město." Zamumlal Yoongi a pomalými kroky se vydal za nimi.

"Jen se hezky rozhýbej. Potřebuješ to víc, než my." Nabídl mu ruku Hoseok. "Tím se zase nechci vychloubat jak ty říkáš, ale jsme mezi lidmi. Tady by mi to nevyšlo. Yoongi ruku přijal a tím lehce přidal do kroku. "Ale pokud chceš, můžeme s tím doma ještě něco udělat. Však Namjoon to umí nejlépe."