Monsters [BTS x READER, CZ]

3. kapitola-Accident

Celý večer se tvý rodiče neukázali. I přes několik pokusů volání a marných zpráv, se ti zpětná vazba nedostala.

Ráno pro tebe bylo takové chladnější. Ne jen že stále pršelo, ale byla jsi stále sama.

Ve škole to taky nebyla žádná sláva. Karolína ve škole nebyla, protože musela k doktorovi, takže jsi celý den byla sama. Řekla sis, že vše je v rovnováze, a že pokud to vše takhle špatně začalo, večer bude určitě lepší.

K obědu byl zase jeden ze speciálních blivajzů. Přišla jsi do jídelny dýl, protože vás učitelka na tělocviku zdržela a celá tvá třída nestíhala oběd.

Konečně jsi se dostala z toho hlučného blázince. Měla jsi po dnešku hlavu,jako pátrací balón. Dnes měli všichni učitelé takovou špatnou náladu, asi kvůli počasí. Měla jsi hodně úkolů a celkově jsi toho měla nad hlavu strašně moc. Co hůř, stále pršelo. Jen co jsi sešla schody a dostala se před budovu, začal ti zvonit mobil. Hlavou ti přeběhla blesková myšlenka, že to můžou být tvoji rodiče. Pro tvé zklamání to byla jen Kája.

"Čau, kočko. Mohla bys mi prosím posílat zápisy z celého týdne? Jsem na antibiotikách a nevím, kdy se to zlepší." Uslyšela jsi z mobilu.

"Ahoj. Jasně, pošlu ti je hned, jen co se dostanu domů-"

"-a úkoly mi pošli už vyplněný, díky. Pa." A zavěsila.

Zaraženě jsi se dívala před sebe a pak mobil uklidila do kapsy od bundy... Tak tohle bylo rychlé, pomyslela sis. Pak ses jen pousmála a vydala se dál. Cestou z areálu jsi zase zahlédla partu těch divných starších kluků. Ihned ses zastavila, když ti zase začal zvonit mobil. Tentokrát to byla neznámé číslo. "Prosím?" Otázala jsi se trošku rozklepaně.

"Dobrý den, tady policie, volám se slečnou Y/N?"

"Um... Ano... To jsem já..." Tělem ti proletěl nepříjemný pocit. Tvoje intuice ti říkala, že tohle nebude dobré.

"Máme pro vás jednu znepokojující zprávu. Dovolte mi Vám popřát upřímnou soustrast. Vaše rodiče dnes ráno našli kousek od lesa. Zatím soudíme, že to byla auto nehoda. Bohužel to nepřežili... Slečno? Jste tam ještě?"

Ty jsi byla ticho. Odendala sis mobil od ucha a dívala se před sebe. Tohle lepší už nebude. Výhled se ti rozmazal příchozími slzami. Obklopila tě temnota a jediné co jsi si stihla zapamatovat, byla silná rána do hlavy...

...

"Cože jste?!"

"Jestli se to dozví, tak vás zabije."

"Potichu. Už se probouzí..."

Zaslechla jsi příjemné, za to klidné a mužské hlasy. Byly ti celkem povědomé. Při nádechu jsi cítila silnou kořeněnou vůni. Při pohybu tě zabolela hlava jako střep. Konečně jsi se odhodlala otevřít slepené oči. Neviděla jsi tak zřetelně. V místo byla docela tma a zahlédla jsi jemné světlo z krbu, který tě zahříval. "T-tati...?" Dostala jsi ze sebe, než jsi pořádně otevřela oči.

"Musela to být pořádná šlupa. Snad to nebude otřes mozku. Tady máš čaj." Přišel k tobě poněkud vysoký chlapec. Odněkud jsi ho znala.

Konečně se ti výhled rozmlžil a konečně jsi viděla celou místnost zřetelněji. Pomalu ses posadila a hned se chytla za bolavou hlavu. Všimla sis také, že máš na sobě deku a že jsi jen v košili a v sukni. Vesta s bundou byly přehozené přes židli a sušily se u krbu. Rozhlédla ses po místnosti. Byl to veliký obývací pokoj.... Vždyť ty kluky znám! Jsou ze školy! Ale co tu dělám já?