-Ereri-

Trochu jiná Popelka#2

Dorazili jsme k pálaci.

H: Tak jdi ty naše PRINCEZNO!

Zdůraznila poslední slovo.

P: Přijedeme pro tebe v 20:30.
L: Děláš si prdel ne! Tak dlouho tu nebudu.

Řekl jsem jí, no spíš zařval, když jsem otvíral dveře.

P: Uží si to!

Křikla na mě Petra, když jsem zavíral dveře auta. Vyhodili mě před obrovskou bránou, za kterou vedla cesta k paláci. Byla to obyčejná štěrková cesta, vedoucí k mohutným schodům u kterých stáli dva vojáci, a hlídali vchod. ,,Jak kdybych šel do práce" špytl jsem si pro sebe. Šel jsem směrem ke schodům. Krok po kroku jsem se přibližoval, až jsem náhle do prvního narazil. Stoupal jsem po schodech do paláce. ,,Mají špinavé schody" řekl jsem si a otevřel mohutné dveře do paláce. Prošel jsem chodbou až k sálu, ze kterého se sem tam ozývali hlasy lidí. Vešel jsem. Bylo tam plno princezen a jejich sluhů. Na můj obdiv bylo najednou úplne ticho.

,,Nechť bál započne" řekl král a pustila se hudba. Prince jsem ale neviděl. Stál jsem u schodů a nevěděl co mám dělat. Tančící dav mě utlačoval blíže ke schodům. Najednou jsem zakopl o první schod a do někoho žduchnul. Rychle jsem se otočil. ,,V-velice se omlouvám" řekl jsem. Až potom mi došlo, že to byla Jeho Výsost princ Eren s jeho komorným Arminem. Zčervenal jsem a sklopil zrak na zem.

E: Nic se nestalo, jsem v pořádku. A vy jste v pořádku?
L: A-ano jsem v pořádku
A: Nechám vás osamotě

Řekl komorný a odešel.
Dívali jsme se na sebe a bylo mezi námi ticho, ostatní tancovali a ani si nevšimli, že princ přišel.

E: Smím prosit

Řekl mi a poklonil se.

L: Zajisté

Odpověděl jsem mu a uklonil se na oplátku. Vzal mě za ruku a odvedl mě na parket. Byli jsme středem pozornosti. Na ostatní holkách bylo vidět, že mi závidí. Byl jsem v sedmém nebi. Tančili jsme spolu a nevnímali co se kolem děje. Jak skončila hudba princ mě dovedl do altánku obrostlého růžemi v královské zahradě. Díval jsem se mu nechápavě do očí a pokráčovalo trapné ticho. Tak jsem se rozhodl ho prolomit.

L: M-Máte krásně smaragdové oči.

Panebože.. až později mi došlo co jsem řekl. Začervenal jsem se a zklopil zrak.

E: Ehm..Děkuji, Vy máte nádherné šaty.
L: Děkuji
E: Pověste mi vaše jméno.

Řekl mi a prohlížel si růže.

L: Jmenuji se L-Levi
E: Zajímavé jméno, nikdy jsem ho neslyš, jste z daleka?
L: Ano zdaleka

Pokračovalo trapné ticho. Znova jsem ho prolomil.

L: Je tu docela hodně lidí.
E: Ano dalo se to čekat. Ale nemám tyhle bály rád.
L: Pročpak?
E: Myslím, že člověka se kterým budu do konce života, si mám vybírat podle toho jestli ho miluji, a ne kvůli nějakému bálu. Otec ho pořádá, aby jsem si vybral princeznu, kterou si vezmu, a on jí chce vidět. Původně mi měl vybrat on.

Působil celkem naštvaně, ale chápal jsem proč.

L: A je někdo takový?
E: Ehm?
L: Jestli je někdo, koho milujete?

Optal jsem se ho a sklopil zrak. Cítil jsem že se červenám. Princ utrhl růži a přišel ke mně. Zvedl mi hlavu a pohlédl mi do očí. Podal mi růži a já si jí s radostí vzal. Byla nádherná. Přiblížil se.

E: Vlastně tu někdo takový je.

Šeptl a já zčervenal ještě víc. Pohlédl mi do očí, a já věděl co chce udělat. ,,Chce mě políbit?" Ozvalo se mi v hlavě. Miloval jsem ho, ale nevím jaká by byla jeho reakce na to, že jsem kluk. Odstrčil jsem ho.

L: Tohle nejsem já...promiň

Řekl jsem a se slzami v očích utíkal pryč. Princ běžel za mnou.

E: Levi prosím neodcházej!

Nedokázal jsem se s ním dál bavit. Utíkal jsem směrem k bráně. Cestou mi ale spadl střevíček. Nevracel jsem se. U brány už stálo auto Hanji. Rychle jsem nasedl, a odjeli jsme domů.