𝙨𝙝𝙞𝙣𝙚 𝙤𝙛 𝙝𝙤𝙥𝙚 / 𝘮.𝘺𝘨 × 𝘫.𝘩𝘴 / 𝘵𝘦𝘹𝘵𝘪𝘯𝘨 ✓

𝚝𝚠𝚎𝚗𝚝𝚢 𝚎𝚒𝚐𝚑𝚝.

,,Yoongi, ani nevíš jak moc rád bych tě objímal, třeba celé hodiny. ale musím do práce,". zašeptal brunet a i navzdory tomu, co právě řekl si menšího přitiskl blíže k sobě. ten ovšem zvedl hlavu a nechápavě se na něj podíval.

,,však jsi přeci.. právě z práce vyšel,". jeho hlas byl snad ještě něžnější než pár chvil zpět a to bruneta nutilo chtít od něj pryč ještě méně. neudržel se a menšího pohladil po jeho krásných, mentolových vláskách. kdyby je právě někdo spatřil, nejspíše by si myslel, že jsou pár. ale na to nehleděli.

,,do druhé maličký,". ta přezdívka, kterou už skoro rok přezdíval z jeho úst byla tak krásná. a ta jemnost v jeho hlase, kterou ke staršímu mluvil. menší to potlačoval, ale líbilo se mu to. a to zatraceně hodně.

,,do druhé? a to zvládáš jako jak?" Yoongi nadzvedl obočí a -i když nerad- se od mladšího odtáhl. brunet se neodvážil na nic jiného než na unavený úsměv a přesně v tu chvíli srdce menšího chlapce roztálo úplně. ,,nechceš jim zavolat, že je ti špatně? nevypadáš úplně nejlíp a.. chtěl bych si s tebou o všem popovídat,".

,,nemůžu, nebyl jsem tam teď týden, jelikož jsem byl nemocný. nemůžu riskovat, že mě vyhodí. napíšu ti a.. když budeš chtít, můžeme ven zajít kdykoliv jindy,". brunet staršímu věnoval sladký úsměv a opatrně ho pohladil po tváři nad čímž starší zčervenal. což.. buďme upřímní. je vélmi výjimečná situace.

,,no.. co s tebou mám dělat. a už se mi laskavě nevyhýbej!" mladší se nad tím zasmál a stále ponechával svou ruku na jeho roztomilé tváři.

,,neboj. přísahám, že s vyhýbáním končím,".