V mojem životě jsem udělal pitomostí. Jsou to věci jako když jsem byl tehdy v šesti letech přesvědčený, že kámen co jsem právě našel je kouzelný, protože umí kreslit na auta, nebo jak jsem na sebe namazal pastu z rozdrcených kytek při snažení se vynalézt nový způsob dýchání....
Nebo jak jsem v sobotu 23. 11. 2019, včera, zůstal celou noc vzhůru, protože jsem se příliš zabral do studia Nekromancie nižší a užitečné.
Nechtěl jsem, vážně. Četl jsem, řešil jsem, počítal - a najednou se začelo venku rozednívat a já trochu zpanikařil, pokusil se jít do postele, ale nemohl jsem zavřít oči a tak jsem se vrátil zase nad knihu.
A jo, naučil jsem se toho pravděpodobně víc, než za celý školní rok, třeba jak důležitá je spolupráce s duší a jaké má důsledky její špatné provedení a taky že je teoreticky možné opravit drobné poruchy Hærmské techniky tím samým způsobem, jak se opravují poranění drobných zvířat, vzhledem k tomu že složité přístroje magie rozeznává jako živé z nějakého důvodu... což je za mě teda pěkně znepokojující... ale wow, když jsem v 9:00 dolezl do nedělní školy, myslel jsem si že umřu.
První hodinu jsem držel oči otevřené jen čirou silou vůle, ale potom učitelka oznámila pětiminutovou přestávku, já si řekl že si přes ni zdřímnu, možná se potom budu moct soustředit, moje hlava spadla na lavici a dál už byla jenom temnota.
-
"Tennessee..."
"Tennessee!"
Jo, jo, hodina, chápu! Vytáhl jsem se s námahou do sedu a rozlepil oči.
Třídy byla prázdná, kromě Tiary, která třepala mojim ramenem. Když uviděla můj vyděšený pohled, přestala.
"Cool, jsi naživu."
"Cosestalo?"
"To řekni spíš ty mě."
"Kolik je hodin???"
"Před jedenáctou."
"ONI MĚ TADY NECHALI?!"
"Shhhh, prozradíš mě, nechtěli mě sem pustit, musela jsem lézt oknem."
"Co tady děláš ty?????"
"Nevím kdy končíte, tak jsem na tebe chtěla počkat. Mimochodem dobrá práce, pochybuji že jsi to udělal schválně, ale krásně si nám vytvořil alibi. Pojď, sbal si věci, jedem."
Ale ne.
"Mami, už jsem ti přece--"
"Nessie, vidíváš tady v pekle na ulicích nějaké graffiti?"
".... ....co? Ne, tady přece nejsou- a co to s tím má společného?!"
Tiara vytáhla z kapsy něco, co vypadalo jako kinové 3D brýle, a násilně mi je nasadila na obličej. Chtěl jsem nadávat a bránit se, ale zmohl jsem se jenom na otevření pusy.
Přes celou skleněnou vnější stěnu učebny se mi odhalilo obří, nasprejované oko. To nebylo všechno. Zvednul jsem se jako v transu ze židle a pomalými kroky přišel blíž. Přes sklo jsem viděl město, kompletně vandalizované svítícím, modrým sprejem - byly tu nenávistné nápisy, morbidní výjevy, politické karikatury, všechny mířící proti pekelnému režimu, proti zneužívání moci, které tady bohatí démoni běžně praktikovali. Bylo to jako dívat se na nějakou dystopii, na úplně jiné město. Prudce jsem se otočil zpátky na Tiaru, která mi zrovna schovávala věci do aktovky. Ani se na mě nepodívala.
"To co máš na sobě jsou brýle, kterými se dají vidět duše. Nejbohatší démoni si dělávají operace, aby i bez nich viděli na svůj byznys... někdo z pracující třídy vymyslel látku, která má stejnou viditelnost, a hned se toho všichni chytli. Aby připoměli bohatým, že musí pracovat každý den čtrnáctihodinové směny, aby nakrmili své děti, že nemůžou jít pryč, že finančně kolabují celé rodiny kvuli nečekanému úrazu, zatím co bohatí si sedí na trůnech ze zlata a žerou Hærmský kaviár každý den na snídani. Někdo si myslí, že jim to otevře oči, a pro někoho je to ten jediný způsob, jak bohatým znepříjemnit život. Pěkně cool, huh?"
