Dcera smrti [Harry Potter FF] -pozastaveno

Kapitola pátá

Christopher

   Tak fajn, přestávám chápat veškeré dění v Bradavicích, a to jsem tu teprve pár hodin. Že mě zařadili do Nebelvíru bych ještě chápal, ale i Reganne?! Vždyť je to dědička Salazara Zmijozela. Podle mě je zmatená ještě více než já.
  
   A že jsme nejen ve stejném ročníku jako Harry Potter, ale i ve stejné koleji a tím pádem i ve stejném pokoji? Asi mi z toho všeho praskne hlava. Dohromady je nás na pokoji sedm – já, Will, Harry, Ron, Dean, Neville a Seamus. Chvíli jsem s klukama pokecal, dal si pár Bertíkových fazolek, vybalil a únavou z náročného dne usnul.

Ariana

   Holky jsou super, sice jsme se hned první večer pohádali o koupelnu, ale nakonec se to vyřešilo. Chce to nějaký rozvrh. Počkala jsem, než všechny usnou, sedla si do tureckého sedu a soustředila se na své podvědomí, abych se mohla spojit s matkou a vše, co se dnes stalo jí říct.

   Holkám to, kdo doopravdy jsem, prozradit nehodlám. Reg, Willovi a Chrisovi možná časem, ale ostatním fakt ne. Byl by to ještě větší poprask než Reganne s Harrym dohromady. Psalo by se o tom celé měsíce v denním věštci. Lidé by se mě báli ještě více než Voldemorta a to už je co říct, vždyť i Voldemort se bojí smrti. Však si to dokážete představit.

   Zpět k tomu spojení. Moje mysl pomalu opouští mé tělo, objevuje se na zeleném paloučku, kolem protéká bublavý poto, přede mnou se zhmotňuje má matka a bere na sebe podobu vysoké mladé černovlasé ženy. Všude jsou slyšet ptáci a cítit vůně lesa. Matka ke mně přichází, objímá mě a já jí povyprávím vše co se mi za ten den přihodilo. Následně se vracím zpět do svého těla. Lehám si, přikrývám se peřinou a upadám do říše překrásných snů a nejhorších nočních můr.
___________________________________

Po delší době další kapitola na světě. Loučí se s vámi

Vaše Lara

315 slov