Dcera smrti [Harry Potter FF] -pozastaveno

Kapitola šestá

William

Ráno mě probudil ten otravný zvuk budíku. Ostatně stejně jako všechny ostatní.

"U merlinových vousů, vypněte to už někdo!" zařval Dean s rukama přitisknutýma pevně na uších. Chris ho vypnul a jako první vylezl z postele a zabral koupelnu. Všichni jsme se v rychlosti převlékli do hábitů a já s Chrisem v patách první opustil náš pokoj. Ve společence jsme potkali Reg s nějakou černovlasou dívkou.

"Ahoj, tebe ještě neznám, jmenuji se William a ty?" představil jsem se a zadíval se do jejích šedých očí.

"Wille, teď nevím, jestli si ze mě jenom děláš srandu, nebo máš tak krátkou paměť, protože jsi se mnou včera na cestě do Bradavic seděl v kupé." prohlásila neznámá a Reg se vedle ní uchechtla. Já jsem ale nic nechápal. Včera jsem byl v kupé s Reganne a Arianou, která tu nikde není. Nejspíše si všimla mého nechápavého výrazu a vlasy se jí prodloužily a proměnily na blond. Aha, Ari je metamorfomág. Svůj vzhled si proměnila zpět a pohlédla na mě pohledem ,ty jsi mě vážně nepoznal?' .

"No...ehm...jdeme radši na snídani." vysoukal jsem ze sebe, popadl Chrise za paži a prošel - téměř vyběhnul - východem.

Ariana

"On mě vážně nepoznal?" zeptala jsem se Reg, zatímco jsem pozorovala, jak kluci vycházejí z místnosti.

"Vypadalo to, že ne. Měli bychom jít ale za nimi, ať na nás zbyde snídaně." s těmito slovy jsme prošli obrazem a zamířily směr jídelna.

"Pokud mě nepoznal Will, třeba mě nepoznají ani ostatní, obzvláště, když mě neznají. Toho by se dalo využít." pronesla jsem s úšklebkem na rtech.

"Opravdu by mě zajímalo, co se ti někdy prohání hlavou."

"To ani nechtěj vědět." tajemně jsem se usmála, zrovna, když jsme prošly jednou z hlavních chodeb. Tady bylo mluvících studentů mnohem více. Jenže, když jsme procházely, hovory utichly a zraky všech žáků se otočily na nás. Lépe řečeno na Reganne. Doufám, že někdy tohle všechno pomine a Reg bude moct žít normální život bez předsudků.

______________________

Takže, kapitoly se budu ode dneška snažit vydávat častěji, než doposud. Doufám, že tu pomalost omluvíte, protože psát čtyři příběhy naráz nestíhám (to byl totiž fakt blbý nápad, jenže já jsem já). Kapitoly vždy budou věnované těm, co napsali nějaký komentář. Loučí se s vámi,

Vaše Lara

368 slov