Jestli jste neviděli film osmáci nepláčou určitě se na něj mrkněte protože jste velcí borci jestli se u toho nerozpláčete tato kniha je pokračování filmu osmáci nepláčou tak jak by to někteří chtěli prosím vás než budete číst tuto knihu podívejte se...
Později se probrala. Její mamka říkala že si zajde na vyšetření do nemocnice že to může říct pouze nějaký je v ale že možná bude potřebovat další terapii to mě hodně znepokojilo ale zítra byl zápas. Když jsem přišel domů šel jsem na své vlastní hřiště a zatrénoval si. Hodněkrát jsem se trefil do brány ale o tak jsem byl nervózní nevěděl jsem jestli to zvládneme. Ale věřil jsem že určitě ano. Když jsem si zatrénoval otec mě volal na večeři samozřejmě že se mnou nevečeřel jen mi dal na stůl nějaký steak s chlebem a odešel. Už mě nebavilo jak se mnou netráví čas. Když jsem se navečeřel šel jsem spát. ještě jsem chvíli ležel v posteli a přemýšlel nad tím jestli na mě Akkie taky myslí... Škola se zrušila jo byla sice středa ale paní učitelka Stevensová nám dovolila vynechat všechny hodiny aby jsme se připravili na zápas nebo vlastně tři hodiny čtvrtou byl zápas. Když jsme se tak připravovali a trénovali najednou to uteklo hrozně rychle Akkie se na nás jenom dívala nemohla si zatrénovat ale to jí nevadilo. Pak Akkie někam odešla ani jsem to nezaregistroval ale jakmile jsem si toho všimnul zasekl jsem se těsně před bránou. Lars mi sebral balón a střelil gól. Zápas začínal za půl hodiny kam se poděla ? Zamířil jsem za paní učitelkou Stevensovou. ,, Paní učitelko kde je Akkie "vyzvídal jsem ,,Šla se projít" prozradila mi učitelka. ,,Můžeš jít za ní " vyzvala mě a mrkla na mě. ,,Ale 15 minut před začátkem tu buď!" Poukázala palcem a naznačila lehkým mávnutím aby jsem vyrazil. Trochu jsem si poskočil a vyrazil. Šel jsem kolem hřiště pak kolem bufetu školy kina poblíž ale Akkie nikde. Zápas začínal za dvacet minut a Akkie nikde. Kde mohla být ??
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šel jsem cestou zase zpátky o hodně rychleji a cestou jsem si v hlavě promítal pohled paní Stevensové. Co myslela tím mrknutím? Myslí že spolu chodíme? A chodíme ? Nebo ne ? Ničemu nerozumím. Už zase....... Už jsem byl u hřiště a Akkie nikde. Za patnáct minut začínal zápas. Elize už mě volala abych se šel převléknout. Nechtěl jsem,chtěl jsem najít Akkie. Ale asi mi nic jiného nezbývalo. Rychle jsem se převlékl do dresu a šel ještě na chvíli vyhlížet Akkie Stále nikde nebyla. Nechápal jsem co se děje a kde může být tak dlouho...... Věděl jsem jen že až přijde tak jí obejmu jako nikdy. Jestli se jí něco stalo tak si to budu vyčítat do konce života.
Omlouvám se že jsem dlouho nevydala další díl měla jsem toho hodně a tak jsem nestíhala. Teď se budu snažit vydávat díly nějak pravidelně další díl by měl vyjít do dalšího týdne ❤️
