Osmáci nepláčou tak jak by to někteří chtěli

10.

O několik dní později

Opět z pohledu Akkie.

Dnes jsem měla jít na prohlídku.
Doufám že už budu v pořádku a tak.
Prázdniny jsou už v půlce a mi doufáme, že se dostaneme na školu.
Několikrát jsme si s Elize a Joepem vyšli a bylo to neskutečně fajn....
Vlasy mi zase trochu porostly, ale na tom nezáleželo.
Záleželo jen na tom abych už nemusela být v nemocnici.
Ne, že by to tam nebylo hezké, ale o tolik věcí jsem za tu dobu přišla že nevím co bych dělala.
Občas jsme s Elize zašli na bazén a nebo s Joepem na zmrzlinu, ale dnes jsme byli domluveni na náměstí po tom co odejdu z prohlídky.

Všichni doufáme, že odejdu normálně takže jsme se už takhle domluvili.

Mezitím co jsem se koukala na film mě mamka upozornila, že jdeme.
Nasedli jsme do auta a vyjeli.

Krajina ubíhala a já jsem z otevřeného okna cítila čerstvý vzduch který jakoby voněl.

Ahojky ahojky....
Už jsem zase tady tentokrát u hooooodně krátkého dílu, který jsem napsala aby jste věděli že jsem s příběhem neskončila....
Všem přeji krásný srpen.♡︎