Osmáci nepláčou tak jak by to někteří chtěli

7.

Z pohledu Akkie

Byla jsem zase tam.
Kde jsem to moc dobře znala.
Ne něco bylo jiné.
Když jsem otevřela oči vypadalo to všude jinak.
Nebyla jsem ve svém pokoji.
Byl to nějaký slanina malovaný pokoj.
Trochu jsem popozvedla hlavu a porozhlédla se.
Najednou zpoza rohu se vynořil Joep.

,,A..Ahoj" promluvil.
Jen jsem trochu pozvedla koutek úst.
,,Ahoj" byla odmlka, velká.

,,Kde.." už jsem se chtěla zeptat ale on mě vyrušil.
,,Jsi tu jen na pozorování" snažil se mě ukonejšit.

Koukla jsem se na něj....

Jeho oči.
Vlasy.
Jeho rty.
ON.

Byla jsem zamilovaná až po uši ale co s tím.
Co když to co se mezi námi stalo nebere vážně ?
A kdyby nebral byl by tady vůbec ?

Nevěděla jsem co mám dělat.

Smát se, povídat si s ním nebo snad ho obejmout ?!

Nevím proč ale instinkty mi nařídily třetí možnost i když většinou vybírají druhou.
Nebo to nebyly instinkty ale mé podvědomí které Joepa chtělo mít u sebe.

Vstala jsem a zamířila k němu.
Stoupla jsem si až k němu problém byl, ale v tom že jsem úplně zamrzla.
Nic se dělat nedalo zůstala jsem jen tak stát.
Jen se na mě usmál.

On ale nejspíš pochopil že jsem zamrzla a taky to co jsem měla v plánu..a tak...
No vlastně to úplně nepochopil...
Přitiskl si mě k sobě a políbil mě.
Nebylo to to co jsem chtěla ale když o tom tak přemýšlím nebylo to o nic horší.
Taky jsem ho políbila.
Bylo to.....nepopsatelně krásné.
,,Víš už musím jít...promiň" Omlouval se a nasadil provinilý výraz.
,,To nevadí" ve skutečnosti to vážně nevadilo ale bylo mi to líto.

Chytl mě za ruku a přešel k mé nejspíš pozorovací posteli.
Posadil mě a pak mě jemně postrčil abych si lehla.
Dal mi pusu na čelo a už se chystal odejít.
Vzpomněla jsem si na to jak jsem málem umřela.
Ještě předtím mě políbil a odešel.
Nehodlala jsem ho nechat odejít i teď.

Vstala jsem z postele a namířila si to za ním.
Jakmile zaznamenal pohyb otočil se.

Znova jsem si stoupla k němu.
Tentokrát jsem ale nezamrzla.
Obejmula jsem ho.
Tak jak se většinou páry objímají jsme se tam objímali taky.
Pak jsem mu jen do ucha zašeptala ,,miluji tě" on se jen usmál a řekl ,,taky tě miluju jsi moje vítězka"

Pak odešel cítila jsem se už trochu líp ale pak jsem si díky tomu co řekl ,vzpomněla na to že jsme vyhráli zápas.
Vyhráli jsme.

Cítila jsem se skvěle.

Tak tady je slibovaný díl.
Omlouvám se za nízkou aktivitu ale hned se zvýší zřejmě i kvůli karanténě což znamená víc času na Wattpad !

Hrozně se omlouvám že to vypadá jakoby už byl konec příběhu ale nebojte mám vymyšlenou kupu zápletek nejen ve vztahu Akkie a Jeopa..
Určitě mi můžete napsat do com jestli se vám příběh líbí a třeba jestli jste našli nějaké pravopisné chyby abych je mohla opravit. Nebojte nebudu to brát jako hate.