Uběhl týden od incidentu před školou a Even to začal pomalu vzdávat. Párkrát viděl Isaka na chodbě ale pokaždý byl s jeho partou takže si s nim nemohl promluvit.
,,Kámo co se to s tebou děje? Poslední dobou se chováš divně" zeptal se ho Tom když viděl jak se Even kouká na jezero před sebou a vůbec nevnímá co říká. Even se rozmýšlel jestli mu to má říct ale bál se. ,,Jsem tvůj nejlepší kamarád. Ty víš že mi můžeš říkat všechno" dal mu ruku na rameno. ,, Jde o někoho koho mám opravdu rád" koukl se na Toma. ,,Znám jí?" zeptal se ho, Even se nadechl ,,To je právě ten problém... neni to holka" Tom se koukl na svoje ruce a pak zase na Evena ,,Jsem to já?" Even se zasmál ,,Ne nejsi to ty". ,,Kdo to teda je?" ,,Isak" vydechl a Tom pozvedl obočí ,,Isak Valtersen?" a Even kývl hlavou ,,A kdy ho budu moct poznat?" zeptal se ho. Even se uchechtnul ,,Nemluví se mnou." ,,Jakto?"
,,Nevím" pokrčil rameny a Tom se na něho zmateně koukl ,,Když jsi odjel potřeboval jsem si trošku provětrat hlavu. Potkal jsem ho v parku a pak jsme šli ke mně, ráno jsem se probudil a už vedle mě nebyl. Psal jsem mu ale on moje zprávy ignoroval." ,,No a mluvil jsi s ním?" zeptal se ho Tom. ,,Snažil jsem se ale nechtěl se mnou mluvit" pokrčil rameny a koukl se zpátky na jezero. Tom si povzdechl ,,Hele, já to s klukama moc neumím a ani se v tom nevyznám ale kdybych byl na tvým místě asi bych se na něho vykašlal." Tom měl možná pravdu pomyslel si Even, nebude za Isakem běhat jako nějaký pejsek a prosit ho aby s ním mluvil.
