Když Even ráno otevřel oči, bál se že Isak už vedle něho neleží. Se strachem sáhl na místo kde Isak ještě včera usínal v Evenovo obětí, když však nahmatal něčí hruď, poznal že Isak tam stále leží. Usmál se a otočil se na něho celým tělem. Pozoroval jeho lehce pootevřené rty které chtěl políbit a opět pocítit jejich chuť.
,,Proč na mě tak koukáš?" ozval se Isak po pár minutách a pomalu otevřel oči, ,,Nemůžu?" pousmál se Even a Isak se na něho otočil. ,,Ty vždycky" zachraptěl a koukl se mu do očí. Even sklopil pohled ale Isak se k němu natáhl a políbil ho což Evena donutilo aby svůj pohled opět zvedl.
Po chvilce líbání se Even odtrhl. Chtěl vědět co mezi nimi je ale bál se ho zeptat, nechtěl Isaka vystrašit, nechtěl o něho zase přijít. Isak se na něho nechápavě koukl, Even se zhluboka nadechl a spustil ,,Isaku....Co vlastně jsme?" Šlo vidět že Evenovo otázka ho trošku zaskočila ale pokusil se to zakrýt. ,,J-já..." nedořekl to protože mu do řeči skočil Even ,,Promiň, asi to bylo moc rychlí." sklopil znovu svůj pohled, Isak vzal jeho bradu mezi palec a ukazováček a tak ho donutil aby se mu koukl do očí, znovu ho políbil. ,,Sice nevím co mezi náma je ale vím že mi je s tebou dobře a nechci aby tohle skončilo" řekl po tom co se od sebe odtrhli. Even se pousmál a koukl se do Isakovo očí v kterých viděl že to myslí vážně. ,,Nemůžeš tady semnou zůstat napořád?" ozval se po chvilce ticha Even, Isak se sladce usmál a dal Evenovi malou pusu na nos. ,,Rád bych ale musím na trénink" sedl si a Even se uchechtl ,,Valtersene musíš všechno zkazit?" ,,Vyprovodíš mě?" zeptal se ho se smíchem Isak, natáhl k němu ruku a vytáhl Evena z postele. Když byli u dveří nikdo nic neříkal jen se koukali na jejich spojené ruce. ,,Napíšu ti" pousmál se Isak a natáhl se k Evenovi pro polibek. Když Isak odešel Even zabouchl dveře a s úsměvem se o ně opřel.
