Let's Dance

7.

Midoriya:

Od toho incidentu s Kacchanem, už uběhla nějaká chvilka, ale já na to stejně pořád myslím. Konečně máme hodinu tance. ,,Izuku dneska s tebou musím začít s tou choreografií, máš už partnera?" přišel ke mně Todoroki ,,Noo-" Todoroki se plácl do čela. ,,Nějak jsem na to zapomněl" poškrábal jsem se na zátylku ,,Izuku víš moc dobře, že musíš mít choreo v páru" povzdechl si Todo ,,já vím, ale je těžké někoho vybrat" porozhlédl jsem se po tělocvičně. Už zase na mě čumí, ty jeho pohledy mě vážně znervózňují. ,,Zkus třeba Uturaku nebo Tsuyu obě tě mají rády" doufám že si dělá legraci ,,vždyť to bude divný všichni si budou myslet že spolu chodíme" on se tomu jen zasmál ,,děláš jako by ti to vadilo" uchechtl se. Cože?! ,,Hlavně si najdi tanečního partnera, dávám ti čas do konce týdne" poplácal mě po rameni ,,jinak ti někoho najdu sám".

Po ukončení našeho rozhovoru, jsme se začali protahovat. Todo je hodně ohebný, dokáže udělat bez problému provaz i roštěp. Já jsem sice taky docela ohebný, ale jemu se snad nikdy nevyrovnám. Právě se nacházím v poloze, ve které se ohýbám tak, abych se dotýkal dlaněmi země. Těsně za mnou stojí Todo, který mi tlačí na záda, abych se ohl co nejvíce. Tak dobře... To je divná poloha. Zase se červenám. ,,Todoroki pojď sem prosím" zavolal učitel, já se narovnal a pohledem hledal Katsukiho. Ne že bych se o něj nějak zajímal, jen chci vědět co dělá. Náš pohled se spojil. Prostě jsme jen stali a dívali se na sebe, jako by nic jiného nebylo.

Najednou se mi udělalo špatně, bolela mě hlava a začalo mi pískat v uchu. Chtěl jsem si dojít sednout na židli, kterou tady máme, jenže se mi zatočila hlava, což způsobilo pád. Jenže mě někdo chytil. ,,Oi Deku dávej pozor" už vím kdo mě chytil ,,díky" bylo jediný co jsem dokázal říct ve chvilkovem šoku ,,co je ti?" dal mi ruku na čelo ,,aish vždyť úplně hoříš" opatrně si mě vzal do náruče ,,c-co to děláš?" vyjekl jsem a chytil se ho rukama za krkem ,,půjdeme na ošetřovnu, ještě to řeknu učiteli" rozešel se i semnou v náruči za učitelem ,,pane učiteli dojdu s Izukem na ošetřovnu není mu dobře" učitel si mě přeměřil pohledem, myslím že mě nemá moc v lásce ,,co se stalo?" došel k nám Todoroki ,,jen mi není dobře na ošetřovnu si klidně dojdu sám nemusíte se o mě pořád starat" překřížil jsem si ruce na hrudi ,,pane Izuku myslím že bude lepší když tam s vámi někdo půjde, jste celý zelený a teď jděte" podíval jsem se na učitele jak odchází. On mě tady s nima nechá? Právě mě začala třeštit hlava, což způsobilo bolestnou grimasu ,,Izuku co je ti?" položil mi Todo ruku na tvář, nad čímž Kacchan odvrátil pohled. ,,Jen mě bolí hlava, to nic není vážně" Todoroki se netvářil, že by mi věřil. ,,Když dovolíš půlenej už bych ho rád odnesl na ošetřovnu nebudu ho držet věčně" řekl Kacchan podrážděně ,,Izuku kdyby se cokoliv dělo-" podíval se na Katsukiho a pak zpátky na mě ,,řekni mi to ano?" s úsměvem jsem protočil očima ,,neboj" to už se Katsuki i semnou v náruči rozešel směr ošetřovna.

,,Myslím že mě můžeš pustit jsem určitě těžkej a sám bych to zvládl" Katsuki se zasmál ,,jsi vážně jak holka" našpulil jsem pusu ,,nejsem" zase jsem ho chytl okolo ramen ,,Deku-... jsi opravdu lehký a sám neujdeš ani tři kroky" s úšklebkem mě položil na zem. Chtěl jsem mu dokázat, že jsem soběstačný a dokážu chodit sám. Udělal jsem krok a vše se zdálo v pohodě. Celou dobu mě bedlivě pozoroval a čekal kdy to zkazím. Udělal jsem druhý krok, což už byl docela problém měl jsem pocit, že mám strašně těžké nohy. Chtěl jsem udělat křik třetí, ale nějakým způsobem zakopl a začal padat. Katsuki se mě snažil chytit, jenže to neustál a spadli jsme oba. Já spadl do měkkého, ale Kacchan se setkal s tvrdou zemí. ,,Au~" vyšel z něho těžký, bolestný výdech ,,omlouvám se Kacchan" podíval jsem se mu do očí, byl vážně blízko. Až teď jsem si uvědomil, v jaký situaci jsme a začal jsem rudnout. Byl jsem zapřený na jednom předloktí u jeho hlavy a druhou ruku jsem měl položenou na jeho hrudi. Naše nohy byly popletené, moje koleno se dotýkalo jeho rozkroku, čehož jsem si všiml az tehdy, kdy jsem s tou nohou nechtěně pohl a s jeho úst vyšel tlumený sten. Jeho ruce na mém pasu sjeli až na moje boky, přičemž jsme stále koukali do očí jeden druhému. Vážně jsem měl nutkání vtisknout polibek na jeho na pohled lákavá ústa. Pohledem jsem si začal prohlížet jeho bezchybný obličej a zastavil u rtů.

Nevím co to do mě vjelo, ale chtěl jsem ho slyšet sténat. Přitlačil jsem kolenem znovu na jeho rozkrok ,,mhm" povedlo se. Silně mi zmáčkl boky a já jsem vzdychl stejně tak jako on před chvílí. Je to jako hra na kočku a myš. Sklonil jsem se ještě o kousek níž, teď se proplétal náš dech. Ruku z mého boku přesunul na zátylek a opatrně spojil naše rty. V mém břiše se rozletělo hejno motýlů. Byly to něžné polibky, které se změnily v dravé a plné chtíče. ,,Musíš... na... ošetřovnu..." řekl mezi polibky a já se nakonec odtáhl ,,myslím že už jsem plně vyléčený" oba jsme se nad tím jen uchechtli ,,Kacchan?.. o-odnesl by jsi mě tam prosím?" jen přikývl a pomalu vstal, popadl mě za stehna a vyzdvyhl mě na sebe. Vyjekl jsem a obmotal si okolo něj nohy.

,,Izuku příčina Vaší nevolnosti je, že se moc přemáháte, málo spíte a nedodržujete pitný režim" přísně se na mě podívala a pak se znova koukla do papírů. Můj pohled padl na Kaccana. Stal opřený o zeď s překříženýma rukama na hrudi a se zamyšleným výrazem. ,,Teď půjdete domů omluvím Vás na zbytek dne, to platí i pro Vás Bakugo doprovodíte ho domů" on jen přikývl. ,,Ještě zavolám vašim rodičům, že odcházíte domů, teď upalujte" usmála se na nás a my s pozdravem odešli.

****
Ehm.. Kdo zapomněl vydat kapitolu? 💁‍♀️

1010 slov za omluvu.
Bonus vydám zítra, doufám že se těšíte. Hehe 😏

Doufám že se kapitola líbila, budu ráda za názor. ❤️
A omlouvám se za pravopisné hrubky.

B~