Snapeovy sny

Byt

Po cestě do Snapeova bytu, se mě lektvarista zeptal na otázku:

"Slečno Evanderová, mohu se zeptat? Proč jste do vzkazu pro vaši kamarádku napsala, že budete přebývat u pana ředitele?"
Zeptal se Snape a kupodivu nezněl naštvaně.

"No, víte pane profesore, někteří jistí žáci k vám nechovají respekt a říkají o vás ne velice pěkná slova. Tak nechci, aby bylo na vás ještě více urážek, než je teď."

Na to Snape pouze zvedl obočí a zvědavě se zeptal.

"Aha a řekla by jste mi prosím, jakého ty urážky typu jsou?"

" Říkají o vás, že jste netopýr ze sklepení, a že jste moc hrubý a bezcitný. Já si to ale nemyslím, mám velice ráda váš styl projevu a chovám k vám respekt."
Bála jsem se že se Snape rozzuří a vlepí mi pohlavek, nebo že mi strhne body, ale on se docela mile usmál.

Po cestě do jeho komnat, profesor upustil svou hůlku na zem a když se zvedal, pokusil se nenápadně přičichnout k mým vlasům, ale já jsem si toho všimla, přišlo mi to divné, ale hodila jsem to za hlavu.

Když jsme došli ke vchodu, jenž byl střežený obrazem, na kterém byl Salazar Zmijozel, Snape mě s ním představil a vysvětlil mu, že teď mě bude pouštět bez přístupového hesla.
Salazar přikývl a umožnil nám vstup.

Když jsme vstoupili lektvarista se rychle rozběhl k polici a vzal od tamtud rámeček, s nějakou fotkou a šel ji dát do jiné místnosti, na tu fotku jsem ale neviděla, protože jsem nechápavě koukala co dělá.

Jakmile se vrátil, řekl mi pro jistotu přístupové heslo, protože Salazar by mě někdy nemusel chtít pustit. To heslo znělo "Facta, non verba."

Poté mě provedl po bytě.

V obývací místnosti byly tmavě zelené tapety, s nějakými černými vzory. Vlevo u stěny stál obrovský černý krb, před kterým byl tmavě hnědý stolek, u kterého stály dvě tmavě zelená, kožená křesla a jedna kožená pohovka. Na stejné straně byly dvoje dveře. Na opačné straně místnosti byla knihovna, polička z které vzal Snape ten obrázek a další dvoje dveře. Na straně, ve které byl i vstup, byla skříňka plná alkoholu, vedle které vysel obraz nějaké krajiny. Na zbývající straně bylo okno, též tam stála polička s lektvary a taky tam vysel obraz nějakého pána. Ze stropu visel křišťálový lustr.

Poté mne zvadl do koupelny, ve které byl jak sprchový kout, tak i vana. Nemusím zmiňovat že tam byl záchod i umyvadlo. Též tam visel jeho ručník a kupodivu vedle něj byl už i můj. Což mě velice zarazilo, ale počítala jsem s tím že ho tam dal Snape.
A řekl: " Tuto koupelnu smíte používat stejně jako já, ale jestli by vám to dělalo nějaký problém, můžete nadále využívat dívčí koupelku v pátém patře."

Pak jsme zašli do pokoje vedle krbu. "Slečno Evanderová, toto je váš pokoj." Pronesl.
Pokoj byl slazen do tmavých barev, stejně jako celý byt. Stála tam postel s černými nebesy a tmavě zelenými závěsy. Vedle postele byl noční stolek, vedle kterého byl stojan na koště. V černé skříni ležel můj kufr. Taky tam stál stůl, nad kterým bylo menší okno. " Pojďte prosím semnou ukážu vám ostatní místnosti." Řekl černovlasý profesor.

Přesunuli jsme se do lektvaristovy pracovny.
Byl tam černý velký stůl, u kterého stála kožená židle na kolečkách.V místnosti nebylo vůbec žádné okno, jen louče. U stěny byla knihovna s knihy o lektvarech. U protější strany stál regál s lektvary, a vedle něj skříňka s přísady, na které byly postavené klece se sovami, jedna byla moje a druhá jeho.
"Když by jste mě hledala a nebyl bych nikde po hradě, tak bych byl asi tady u sebe v pracovně a nebo ve vedlejší místnosti." Řekl Snape a zavedl mě do pokoje který stál vedle, ale nezdrželi jsme se tam dlouho, protože Snape odnesl ten rámeček s fotkou do toho prostoru.

Byla to jeho ložnice. Opět postel s černými nebesy a tmavě zelenými závěsy, ale tentokrát byla postel pro dva. Tmavé stěny, jedno okno, kredenc, skříň a tmavé povlečení. Vypadalo to že profesor Snape si potrpí na ložní prádlo, pač bylo sametové.

Už jsem chtěla jít do svého pokoje, protože mi bylo stále špatně a byla jsem úplně bledá. Už i černovlasý profesor si toho všimnul, ale řekl něco co mě velice překvapilo.
"Slečno Evanderová, prosím posaďte se na pohovku." Lusknul prsty a z jeho tmavého pláště se stal šedo-zelený župan. " Sedněte si prosím." Nervózně jsem se prosadila, opět s křeči v břiše a čekala co se stane. Snape otevřel skříňku s alkoholem a donesl šampaňské se dvěmi skleničkami. Do každé nalil a jednu si vzal.
"Ale pane já nepiju, jenom příležitostně a to ještě s rodinou na Silvestra." Řekla jsem, protože mi bylo pořád zle. Lektvarista pozvedl obočí a pochopil, že to říkám kvůli bolestem, díky kterým mi zrudly oči. Nechápal že ta tragická událost semnou tolik pohnula.
A začal se mne ptát, jestli mám vlasy přírodně zrzavé a nebo jestli je mám obarvené. Po několika osobních otázkách jsem se ho zeptala:

"Pane profesore, chtěla bych se optat, když teď spolu bydlíme, mám vám říkat pane profesore, nebo mám vám říkat něco jako tati, či tak nějak?" Dost jsem se bála odpovědi, ale Snape se jen zamyslel. Všiml si že jsem se začala trochu klepat.

" Víš co Dany? Tykej mi, říkej mi prostě Severus, ale jen v mých hodinách bych chtěl zůstat profesorem, přece nechceme, aby naše tajemství o tom, že bydlíš tady, nebylo tajné."
To mě překvapilo Sn-Severus mi tyká?
To mě trošku uklidnilo a přestala jsem se tolik klepat. Severus se podíval na hodiny, bylo za deset minut půlnoc.

"Dany, už je pozdě měla bys jít spát, vždyť víš, že večerka je v devět."

"D-Dobrá pro-Severusi."
"Do-Dobrou noc." Začala jsem koktat, protože se mi opět přitížilo, dalo by se říci, že jsem byla ráda když jsem se dobelhala do své komnaty. Snape mě akorát porozoval se zvednutým obočím, a tiše odpověděl. "Dobrou."

Hlavou se mu honila myšlenka,co by se mi mohlo v noci stát, a tak usoudil, že ačkoliv nerad, bude mě muset chodit kontrolovat.