xii.

186 9 0
                                    

Když Charlie s Lenou doběhli do domu, Galatea byla v hlubokém spánku.

„Tak, co se s ní stalo,“ zaptala se šeptem Lena.

„Podívej,“ odpověděl Charlie a přešel k dívce.

Pomalu jí vyhrnul rukáv levé ruky. Když léčitelka uviděla znamení, překvapeně a možná i vyděšeně zalapala po dechu.

„Merline, kde ho vzala?“ zeptala se.

„Já právě nevím. A nevím co mám dělat,“ odpověděl zoufale.

„Myslím si, že bychom to měli oznámit Brumbálovi,“ navrhla mu po chvíli ticha.

Ona sama se s Brumbálem znala, protože chadila stejně jako Charlie do Bradavic.

„A-asi ano,“ odpověděl.

„Já nevím, kde ho mohla vzít. Předtím ho určitě neměla. Jaktože se jí najednou objevilo? A proč? A-“

Kdyby ho Lena nezastavila, zřejmě by pokračoval ve svých otázkách, na které neznal odpovědi.

„Charlie,“ začala, „jdi si teďka lehnout a já napíšu dopis Brumbálovi.“

Když viděla, že chce odporovat, zvedla ruku, aby ho přerušila.

„Dám na ni pozor. Neboj,“ odpověděla na jeho nevyslovenou otázku s malým úsměvem.

„Děkuji a dobrou noc.“

𝔾 𝔸 𝕃 𝔸 𝕋 𝔼 𝔸 |𝚜𝚑𝚘𝚛𝚝 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢| ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat