𝔾 𝔸 𝕃 𝔸 𝕋 𝔼 𝔸 |𝚜𝚑𝚘𝚛𝚝 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢| ✓

xxxv.

Čas utíkal závratnou rychlostí. Než se Galatea nadála, byl prosinec a s ním i Vánoce. A po Vánocích Nový rok.

A pak se znovu objevil ten známý a pořád stejný stereotyp - práce, práce a zase jenom práce.

A takhle to šlo pořád dokola až na občasné nepříjemnosti. Jako, když lord Voldemort svolával své stoupence.

Zrovna tento den byl ten výjimečný, protože Gal rozbolelo znamení.

Ale dalo by se říct, že to nebolí nic neobvyklého, kdyby ale následně nebyl Charlie povolán do akce, jako člen Řádu.

„Gal, budu muset jít. Je to naléhavé,“ vysvětloval jí, když ho nechtěla pustit.

„Ne! Prosím! Nechoď, bojím se, prosím,“ přesvědčovala a u toho jí setkaly slzy po tvářích. Měla z toho špatný pocit.

„Neboj se, nic se mi nestane,“ snažil se ji uklidnit.

Už se chystal odejít, když ho Galatea chytila za ruku.

Nadechoval se k otázce, ale byl přerušen jejímy rty, které našly ty jeho.

Byl překvapený, ale nakonec s ní spolupracoval.

„Jdi,“ vydechla zničeně Galatea, když se odtáhla.

Věnoval jí poslední pohled a pak se přemístil pryč.

A Galatea se naplno rozbrečela.