Seděl jsem za kasou a pozoroval ho. Zrovna zametal. Proč mu sluší i taková práce?
"Nekoukej na mě, ještě budu žalovat příteli."
"Já na tebe nekoukám!"
"A víš, že neumíš lhát?"
Tak krásně se přitom usmál. Usmál jsem se na něj zpátky a otevřel zprávy na telefonu.
"Co jí mám napsat?"
"Něco hezkého, jak se ti líbí."
Kývl jsem a začal psát. Proč mi připadá, že to píšu více jemu, než Carle?
"To ti to trvá nějak dlouho. Už mám hotovo."
"Taky jsem to právě dopsal."
I když říká takové věci, pořád má moc milý tón. Já mám údajně nádherný hlas na poslouchání, ale sám tomu nevěřím. Stejně tak prý jednám s lidmi nádherně, ale to ještě nepotkali jeho.
"Hele, nechceš si vyměnit čísla?"
"Jasně! A pak se třeba někam můžeme domluvit."
Nadšení mnou přímo otřásalo. Dali jsme si navzájem svá telefonní čísla a vyšli z kavárny. On si přitom zapálil.
"Ty kouříš?"
"Jo, chceš taky?"
"Vždyť je to nechutné."
"Tady je někdo pořád nevinný, co?"
"Prostě to nemám rád. Čokoláda je lepší."
Oba jsme se dali do smíchu a rozloučili se. Už se nemůžu dočkat zítřka, až ho zase uvidím.
ČTEŠ
Chtěl bych lásku
ContoChtěl jsem vždy kamaráda. Potkal jsem kamaráda. Ten kamarád má přítele. Zamiloval jsem se do svého kamaráda. Jeho přítel se zamiloval do mě. Přitom stále miluje mého kamaráda. A já miluji oba. Tak proč nemůžu mít ani jednoho? Proč nemůžu mít svou lá...