Po kurzech jsem se chtěl zastavit v kavárně. Pomáhá to i před prací.
Seděl jsem u stolku jako vždy a čekal, než mě přijde Adam obsloužit. Má dneska směnu, asi i to je důvodem, proč jsem se tady stavil.
"Co si dáte."
"Jako pokaždé, zlatíčko."
"Jsem v práci, neříkej mi tak."
Pokusil jsem se na něj usmát. Vždy to tak funguje, ne? Stačí se usmívat na ostatní a oni se budou chtít usmívat také.
Místo toho Adam odešel. Přišel až za delší chvíli, což bylo taky naprosto nezvyklé.
"Tady. Nemůžu se s tebou vybavovat. Na to máš snad Ricka, ne?"
"Počkej, bavím se s ním, ale s tebou přece taky."
"Tak si najdi nějaký čas. Já teď pracuju. Pak jdeš do práce ty. Ráno chodíš brzy na kurzy."
"To není pravda, mám čas i na tebe."
"Musím jít obsluhovat dál."
A odešel. Smutně jsem dopil čokoládu, zaplatil, a také odešel.
Proč jsi byl na mě takový, Adame?
ČTEŠ
Chtěl bych lásku
Storie breviChtěl jsem vždy kamaráda. Potkal jsem kamaráda. Ten kamarád má přítele. Zamiloval jsem se do svého kamaráda. Jeho přítel se zamiloval do mě. Přitom stále miluje mého kamaráda. A já miluji oba. Tak proč nemůžu mít ani jednoho? Proč nemůžu mít svou lá...
