Mitch Hale - Nightmare

Hra začíná..

Z pohledu Stilese

Poslední věc, na kterou jsem si vzpomínal, byl zásah bleskem. Musel být vyvolaný mým porušením pravidla. Cítil jsem neuvěřitelnou bolest hlavy. Jako by mě do ní někdo praštil kladivem. Zasyčel jsem a pomalu vstal. Rozhlédl jsem se kolem.
„To ne..“ Zašeptal jsem.
Stál jsem u brány, která byla stále otevřená a vyletovaly z ní duše. Moje další chyba. Rozhlédl jsem se. Nikde jsem ji neviděl - Angee.
Postavil jsem se proti bráně a pozvedl ruku. Chtěl jsem napravit aspoň jednu ze svých chyb. Ručičky temných hodin se začaly točit v protisměru. Brána se však ani nehla. Zasyčel jsem a zvýšil své úsilí.
„No tak.. Zavři se.. No tak..“ Šeptal jsem.
„To nebude tak snadné..“ Ozvalo se za mnou.
Nějaká neviditelná síla narazila do mé ruky a odstrčila ji stranou. Moje moc přestala působit na bránu a ona se znovu otevřela dokořán. Zasyčel jsem. Snažil jsem se ji najít. Slyšel jsem ji, ale neviděl. Kde byla?
„Tady..“ Ozvalo se a něco mě zasáhlo do boku.
Zasyčel jsem.
„Hodiny!“ Vztáhl jsem ruku nad sebe.
Nenechám tě.. Ozvalo se mi v hlavě.
„Co-“
V tom okamžiku mým tělem projela čepel meče. Zase. Stejně jako předtím.
Haleovi se nevzdávají..
Usmál jsem se. Měl pravdu.. Derek měl pravdu. Nesmím to tady vzdát. Byl jsem Hale, stejně jako on.
„Hej, Angee.. To je všechno, co dokážeš? Proč se přede mnou skrýváš a útočíš ze stínů? Bojíš se snad podívat do očí Průvodci? Nightmare? Svému bratrovi?“ Řekl jsem provokativně. Mávl jsem rukou. Meč výletl z mého těla a moc hodin ránu vyléčila.
Zavřel jsem oči. Jediné, co jsem potřeboval, bylo se soustředit. Cítil jsem ji. Prudce jsem otevřel oči.
„Temné hodiny! Zakázána hodina číslo 1 - Prostor.“ Řekl jsem.
Cítil jsem krev, stékající z mého oka. Pode mnou se vytvořil ciferník temných hodin a rychle se zvětšoval. Tento prostor byl můj.
„Temné hodiny.. Zakázaná hodina číslo dvě - Utrpení duše.“ Řekl jsem.
„Hodiny! Pátá hodina - odvrácení moci temného Průvodce.“ Ozvalo se.
Moje moc kolidovala s jinou mocí velmi podobnou té mojí.
„Kde ses loudala? To bylo o chlup. Víš, že kdyby to na mě použil, umřela bych?“ Mumlala Angee.
„Promiň. Měla jsem na to přijít dřív. Netušila jsem, že by mohl být tak silný.“ Ozval se ženský hlas.
„Hm..? Takže ty jsi ta, co mi vzala moc? Nynější Průvodce?“ Skoro jsem to slovo vyplivl.
Nesnášel jsem ji. Vzala mi mou moc. Vzala mi všechno, co jsem kdy měl. Nevrátil jsem se jako Průvodce, ale jako zatracená Nightmare - Noční můra. Jenom díky ní. Plánovala to snad? Znala se s Ang?
„A ty musíš být Nightmare.“ Ozvala se ona. „Můj předchůdce. Ráda tě poznávám.“
Odplivl jsem si. Tohle značně narušovalo moje plány. Průvodce na straně Angee... Takže to já jsem tu byl ten špatný, jo? Usmál jsem se. Byla mladá. Neměla šanci naučit se perfektně ovládat mou moc za tak krátkou dobu. Navíc nebyla stejná. Pozměnila ji.
„Čas. Temné hodiny..“ Zašeptal jsem.
„Ne!!“ Zakřičela Angee.
„Ang, co je to?“ Zeptala se ta holka - Celia.
„Díky, Ang.. Dala jsi mi odpověď na mou otázku.. Jak získat mou moc zpět..“ Sladce jsem se usmál jejímu zděšenému výrazu.
„Úplně bych zapomněl na to, že mám stále matčinu moc.. Vždyť ono stačí udělat jednoduchou věc.. Stačí jednoduše vrátit čas..“