Mitch Hale - Nightmare

Náprava chyb

Matčina moc nás přenesla zpět v minulosti do okamžiku, kdy jsem ztratil svou moc Průvodce. Tehdy, u brány.. Byla tam taky. Jen jsem si jí nevšiml. Už tehdy mě pomalu ničila. Když mě Derek a ostatní oživili.
Rozběhl jsem se k bráně. Stačilo se dotknout mého minulého já a moje moc by se měla vrátit zpět.
„To nedovolím!“ Zakřičela Celia a za ní probleskl ciferník.
Použila hodiny beze slov. Porušila první pravidlo. Přesně díky tomuhle jsem nakonec ztratil svou moc. Nehodlal jsem ji, ale varovat.
„Čas - posun.“ Zašeptal jsem.
V okamžiku, kdy její moc zasáhla zemi, už jsem na tom místě nestál. Byl jsem přímo u brány.
Ohlédl jsem se. Angee na mě zírala s otevřenou pusou a nevěřícíma očima. Usmál jsem se. Podcenila mě. Podcenila syna Času a Prostoru. Původního Průvodce. To se nevyplácí. Brána se otevřela a moje minulé já vyšlo ven. Okamžitě jsem se jej dotkl. Cítil jsem to. Má stabilní moc byla zpět.
Moje minulé já se rozpadlo v prach. Pro ostatní to, ale vypadalo, jako bych prostě vyšel ven. Moje oči zalétly k původní bráně.
„Támhle..“ Zašeptal jsem.
„Hodiny!“ Zakřičel jsem a ukázal prstem na ni. „Jedna hodina a pět minut - ohraničení prostoru!“
Kolem ní se vytvořil kruh, a když se pokusila o útěk, narazila do bariéry. Usmál jsem se. Neměla kam utéct.
„Stilesi?“ Zašeptal Derek.
Podíval jsem se na něj. Tak nějak jsem přemýšlel, jak mu to všechno vysvětlím. Stále jsem byl jen duše, co je mimo své tělo. Vrátil jsem se v čase, abych mohl získat zpět svou moc, zničit Angee a vrátit se zpět do své doby a s jeho pomocí zpoza brány zpět do svého těla. Bylo to velmi komplikované.
„Teď ne, Dereku.. Potřebuju něco udělat..“ Řekl jsem.
„O čem to mluvíš? Přišli jsme si pro tebe.“ Ozval se Scott.
„Jenže já nejsem Stiles, pro kterého jste si přišli.“ Zadíval jsem se na něj chladnýma očima.
„Sti, o čem to mluvíš?“ Zeptal se Derek.
„Vysvětlím ti to později. Slibuji.“ Trhalo mi srdce, že ho musím odbýt. Nemohl jsem ji, ale nechat utéct.
Znovu vrazila do bariéry, což upoutalo i pozornost ostatních.
„Kdo je to?“ Zeptala se Lydia.
„Angee. Moje sestra z rodiny, ve které jsem dřív žil. A tamta je Celia. Dřív mi sebrala mou moc Průvodce. Ostatně.. Stále ji máš, že?“ Zeptal jsem se.
„Hodiny.“ Řekla.
„Hodiny.“ Zasyčel jsem.
Naše síla nebyla stejná. Nikdy se nováček nemůže vyrovnat někomu, kdo tu moc ovládal miliony let.
„Jedna hodina - časové střely!“ Řekli jsme oba.
Já to, ale trochu upravil. „Pravidlo Průvodce, devátá hodina - náprava chyb v časoprostoru.“
Vyrvalo nás to z minulosti. Znovu. Objevili jsme se u brány, ale v našem čase. Všichni tři jsme sletěli na zem. Zasyčel jsem a zvedl se.
„Ty zatracený zmetku. Mělo mi dojít, že máš něco v plánu, když jsi použil návrat v čase.“ Vykřikla Angee.
„Odpusť Ang.. Tvůj čas už dávno vypršel.“ Řekl jsem.
V tom okamžiku proti mně vyslala Celia další z kouzel Průvodce. Já však použil moc časoprostoru, abych zmizel. Objevil jsem se na veterinární klinice. Byla noc. Nikdo tu nebyl, kromě Deatona, který spal v křesle. Viděl jsem své tělo s pootevřenýma očima, ležící na pohovce. Nehybně. Bylo to divné, dívat se sám na sebe. Málem bych zapomněl, že tohle je jen má spirituální podoba.
Přešel jsem k Deatonovi. Potřeboval jsem vědět, kde jsou ostatní. Řekl jsem Derekovi, že mě to nejspíš pošle za bránu, ale všechno se nakonec vyvinulo jinak, než jsem si myslel. Dal jsem ruku nad Deatonovu hlavu a prohlížel si jeho vzpomínky.
Viděl jsem Dereka a Scotta, stojící nad mým tělem bez duše.
„Řekl mi jenom, že to všechno udělal proto, aby ji získal zpět.“ Řekl Derek.
Musel myslet mou moc.
„A řekl ti ještě něco?“ Zeptal se Deaton.
„Vím, za kým musíme jít.“ Řekl Derek a otočil se ke Scottovi. „Musíme se vrátit k Nemetonu..“
Vrátil jsem se do reality.
„Do háje..“ Zašeptal jsem.
Zase jsem to všechno zamotal. K tomu, aby se má duše mohla vrátit do mého těla, jsem potřeboval zničit ty, co jsem přivolal. K tomu jsem, ale potřeboval pomoc Dereka a ostatních. Pokud šli k Nemetonu... Poslal jsem je přímo do pasti. Vyběhl jsem ven z budovy. Dveřmi. Jelikož byla obehnána jasanem horským, moje síla tu nefungovala tak, jak by měla. Musel jsem se s nimi minout o pár minut.
„Otče, prosím.. Pujč mi svou sílu..“ Zašeptal jsem.
Cítil jsem to. Udělal, co jsem chtěl. Poslal mě přímo k Nemetonu.
„Hodiny!“ Zakřičel jsem s vytřeštěnýma očima hrůzou. Byli tady. A Angee se právě chystala zabít Dereka...