🌸 Nezabudla som 🌸/Fanfiction/ / Dejrisa/

🌸1🌸

Pohľad Kláry:
,,A teraz má nevidíš... ,,Zasmiala som sa.  Skovávala som sa za závesom. ,,Nevím tě najít... Kde jsi?" Spýtal sa Dominik. Keď prechádzal okolo tak som na neho vyskočila. ,,Baf!" ,, Aaaaaa..." Zľakol sa Dominik Ja som sa začala váľať po zemi a neskutočne som sa smiala. ,,Vždyť jsem skoro chytil infarkt!" Povedal Dominik. ,,Ale nepreháňaj. To si sa nemohol až tak zľaknúť." Povedala som a postavila som sa zo zeme. ,,Dominiku! Pojď. Už musíme jít!" Povedala Dominikova mama. Smutne som sa pozrela na Dominika. Tak dobre sa s ním hralo. Nechcem aby odišiel. Dominik sa smutne usmial a povedal : ,,Už jdu!"A bežal za jeho mamou. Išla som sa rozlúčiť. ,, Tak zase zajtra? O takomto čase?" Spýtala som sa. ,,Jasně. Vždyť jsme tu skoro každý den." Usmial sa na mňa lyšiacky. Áno... Aby som vás uviedla do obrazu... Som v škôlke. Mám 4 roky. Rozprávam trošku vyspelejšie na svoj vek. Každý mi to hovorí. Preto sa so mňou skoro nikto nebaví. Až na Dominika. Jemu je 8. A chodí už do školy. Lenže táto škola a škôlka sú prepojené a majú spoločnú jedáleň a spoločenskú miestnosť. Zo školy sem skoro nikto nechodí. Väčšinou tu bývajú škôlkari. S Dominikom sa tu každý deň hrávame. Je to sranda. Nikto si nás ani tak nevšíma a za to som rada. ,,Ja viem! Ale keď ja si myslím, že zajtra už neprídeš. Posmutnela som. ,,Ale vždyť to vravíš každej jeden den." Uchechtol sa. Prišla som k nemu a objala ho. ,,Tak zajtra znova skovávačka, sľubuješ?" ,,Slibuji." A objatie mi vrátil. Potom už išiel. Ešte chvíľu som tam bola a potom už tiež prišla moja mama.

O pár hodín neskôr:

Konečne doma! ,,Nazdar Klára. Ako bolo?" Spýtal sa Samo. Môj brat. Niekedy dosť otravný ale je super. Je mu 10. (Pre info.😅) ,,Super!" Povedala som vysmiata. "Zase si sa hrala s Dominikom čo?" Lyšiacky sa na mňa usmial. ,,Áno. Čo sa tak pýtaš?" Začervenala som sa. Keď som si to uvedomila a snažila sa to zakryť Samo si to všimol. ,, Nie si náhodou do neho buchnutá?" A začal sa smiať. Ja som sa ešte viac začervenala a nechcela som si priznať pravdu. Mala som ho veľmi rada. Je to asi jediný človek, ktorý sa so mňou baví v škôlke. Samo si všimol že mlčím a začal sa uchechtávať. ,,Počkať! To myslíš vážne? Ja som si z teba strieľal." ,,Nehovor to nikomu prosím." Urobila som na neho psie oči. ,,Dobre. Ale niečo za niečo." Uškrnul sa. ,,Čokoľvek!" Zahlásila som. ,, Týždeň budem dostávať tvoje sladkosti." ,,Tak fajn." Povedala som zúfalo. Sladkosti som fakt milovala. Ale čo už. Toto tajomstvo nikto nesmie vedieť.

Pohľad Dominika:

V autě jsem myslel jen na ní. Musím jí to říct. Ale kdy? Já vím. Jsem srab. Jo. A určitě vás zajímá jak to že Čech chodí do slovenské školy. Moje máma se pohádala s otcem a nechtěla mít s ním nic společného. Přestěhovali sme se. Když mám povědět pravdu tak to vidím na rozvod. Tá hádka nebyla ledajaká. Už sme tu nějakou tú dobu. Necelý rok bych řekl. Mně se tu líbí. I když ve škole mně šikanují za to , že jsem z Česka. Nechápu proč. Vždyť jsme si příbuzní. Nemáme zas tak tolik odlišností. Ale to mně taky nějak netrápí. Mám Kláru. S ní je kopec srandy. ,,A jsme doma." Usmála se moje máma. To mně vytrhlo ze zamyšlení. Kolik už uběhlo? Jak dlouho si takhle povídám sám se sebou? ,,Jdu do pokoje si hrát." Pověděl jsem a nečekal ani na odpověď a zavřel sem se do pokoje. Slyšel sem ještě něco jako , že si mám ještě uklidiť v pokoji a pak se můžu hrát. Když sem měl vše hotové zahrál sem si Minecraft. Sem na něm závislej. Ani nevím jak ale už bylo večer a měl jsem hlad. Vtom sem slyšel něco z kuchyně. Přikradl jsem se a naslouchal. ,,Já už sem ti druhou šanci dala!" Zakřičela máma.Co? O čem to mluví? Zřejmě telefonovala s tátou.  ,,Podívej se. Sem teď šťastná. Nech mně bejt i mého syna!" Ale ne! Další hádka. Tohle nedopadne dobře. ,,Dobře... Věřím ti. Dávám ti poslední šanci. Tak to nezvorej!" To snad nemyslí vážně! Ona mu dává další šanci?! ,,Kdy máme přijet? Už zejtra? Tak dobře. Pá." Tohle se mi snad jenom zdá... Vyběhl sem hoře do pokoje. Musím se uklidiť. ,,Zlatíčko. Zbal si věci. Zítra odíždíme. Dala jsem tvému otci poslední šanci." Nebyl to jenom sen. Tohle je skutečnost. ,,Jinak večeře je na stole. Pojď dolů jinak ti vystydne." Řekla dodatečně. ,,Už jdu!"

Na druhý deň ráno:

Byl jsem smutný. Jak vysvetlím Kláře že sem odjel? Vždyť nemám telefon . Ani nevím kde bydlí. Jedině co o ní vím je to, že má staršího bráchu. Ani nevím jak on vypadá. Chodí do jiný školy jak já. Tohle mi Klára nikdy neodpustí dál jsem jí slib. Musím zkusit ještě přesvědčit mámu. ,,Mami?" ,, Ano Zlatko?" Zeptala se. ,,Můžu jít ještě jednou do školy? Chci ještě vidět mojí kámošku." Odpověděl sem. ,,Promiň zlatíčko. Ale nemáme teď čas. Musíme už jet."  Zkusil jsem to. Po celou dobu jsem měl blbou náladu. Už jí  nikdy neuvidím.

Pohľad Kláry na druhý deň:

Tak som sa tešila až sa s ním uvidím. Keď som ale dorazila na miesto kde sme sa dohodli tak tam ešte nebol. Nevadí. Počkám . Asi sa im predĺžilo vyučovanie. No po hodine mi to už prišlo divné. Nechápala som tomu. Čo sa stalo?  Okolo mňa práve prechádzali školáci a započúvala som sa do ich rozhovoru. ,,Konečne už je preč." Uchechtol sa jeden. ,,Vraj ešte dnes ráno odcestovali. Už to tu podľa mňa nezvládol a zrútil sa. ,,Pridal sa k nemu ďalší a začal sa smiať. ,,Tak mu treba. Nemal tu čo robiť. Som rád že sa vrátil do Česka." Odpovedal mu ten prvý. Počkať! Oni hovoria o Dominikovi?! Čo to má znamenať? Utekala som na toalety a tam som sa rozplakala. Prečo? Čo to má znamenať? Veď mi sľúbil, že sa zahráme. Toto mu neodpustím.

V ten istý deň doma :

Po celý čas v aute panovalo ticho. Mama vedela, že sa niečo stalo. Ale nechala to tak. Som jej za to vďačná. Myslím, že vie, že sa zverím radšej bratovi. Keď som prišla domov mala som blbú náladu. Toho si všimol Samo. ,,Čo sa stalo?" Spýtal sa. Ja som to nezvládla a rozplakala som sa a všetko mu povedala. Pochopil ma a nechal ma zjesť jeho čokoládu. Hneď mi bolo lepšie.

Pohľad Sama :

Ľutujem ju. Mala ho veľmi rada. Nechápem čo sa stalo. Ale jedno viem. Keď ho niekedy stretnem nedovolím aby sa k nej priblížil. Nechcem aby jej ublížil. I keď neviem ako chcem tomu zabrániť. Neviem vôbec ako vyzerá.

Ahojte!
Vopred sa ospravedlňujem za moju češtinu.😅 Dúfam, že sa vám tento príbeh bude páčiť.
S pozdravom DIA.♥️🌸