🌸 Nezabudla som 🌸/Fanfiction/ / Dejrisa/

🌸11🌸

,, Ja- ja..." Habkala som. ,,To je v pohodě. Nechci tě nutit. " Povedal a dal mi ďalšiu pusu. Potom sa postavil a podal mi ruku aby ma zdvihol.  Ja som jeho ruku prijala a postavila sa. ,, Když tak by jsme si mohli kouknout nějaký ten film. Co ty na to?" Usmial sa na mňa . Ja som mu úsmev opätovala a išli sme do jeho izby.  On sa pozrel na mobil, či mu niekto nepísal. Potom sa zarazil. ,, Promiň. tohle je důležitý. " Povedal a odišiel. Len som na neho ešte zakričala, že vyberiem film.

Pohľad Dominika :

Psal mi Mattem. Řekl, že je to důležitý.

( M: Mattem, D: Dominik )

M: Nech jí na pokoji!

D: O čem to mluvíš?

M: Prosím tě. Jak kdybys nevědel.

D: Já ale fakt nevím.

M: Vysvětlíš mi laskavě proč po ní tak zejráš? Je moje. Proč mi to nemůžeš přát?

D: Ty jsi myslel Kláru.

M: Konečně!

D: A co tě k tomu dovedlo? Je jenom tvoje.

Já jsem v pořádný kaši. Tohle nemůže dopadnout dobrě. Tohle lhaní mi nemůže vydržet dlouho. Miluji jí.

M: Povězme, že jsem si trochu projíždel její Instagram.

D:Ti jí špehuješ?!

M: Tohle není špehování. Jsem její kluk a mám právo vědet co s ní je.

D: Takže ti my nevěříš? Myslíš jsi, že se k ní chovám špatně?!

M: Ne. Věřím ti. Vlastně už ani ne. Staráš se o ní až příliš.

D: O čem tu zase mluvíš?

M: Nebudu tu chodit okolo horké kaše. Prostě viděl jsem příspěvky kde je Klára označená. Fotili jste se s fanouškama.

D: Na tom není nic špatnýho.

M: Něch mně domluvit!

D: Dobrá. Už jsem sticha.

M: No takže. Viděl jsem tí fotky a neříkej mi, že ten tvůj zamilovanej pohled nesměroval na Kláru. Je to vidět.

Opravdu je to tak vidět?! Takže tímhle jsem se prozradil? Sakra! Musím jsi dávat větší pozor.

M: Proč mi to nemůžeš dopřát? Jsem konečně šťastný. Je to jediná osoba která mi v týhle době dokáže vykouzlit úsměv na tvári.

Má pravdu. V týhle době to jde s ním s kopce. Klára bude s ním šťastná. Bolí to. Ale když bude ona šťastná tak i já. 

D: Promiň mi to. 

M: Mohl bych jí zítra odvést ku mně? Už toho tolik nemám a chtěl bych jí vidět dřív než znova odejde.

D: Jasně. Jen dám vědet Kláre. Tak kdy zejtra?

M: Někdy dooběda.

D: Dobrá. Tak zatím.

I tak bych nesnesl její pohled. Nemohu se na ní dívat a nemyslet na ní jinak, než kdyby byla jenom moje. Už jsem se vracel spátky. Když viděla, že přiházím tak se na mně usmála a chtěla abych si konečně sedl vedle ní a koukali film. když jsem si sedl tak se o mně opřela a spokojne odpočívala. ,, Vybrala som komédiu. " Řekne. Jsem rád, že nevybrala nějaký ten romantickej film. Ale když  ji vidím. Musím jí to říct teď. ,, Kláro?" ,, Áno?" Otočila se na mně a usmála se. Nemohu se na ní dívat. Odvrátil jsem pohled. ,,Zejtra přijede Matyáš a pojedeš k němu. " Řekl jsem ani jsem se na ní nepodíval. Nemohu. Vím, že bude chtít důvod. A tohle jí přesvědčí. ,, Prečo? Nemôžem tu ostať? Ti ma tu nechceš? Ja som myslela, že pre teba to niečo znamenalo." Snažila se mi pohlédnout do očí. Já jí to ale nedovolil. ,, Já myslel že bys chtěla být se svým přítelem. A to ce dnes stalo byl omyl. Nemělo se to stát. " Řekl jsem. Hrnuli se mi slzy do očí. Pořád jsem byl otočený. Jen jsem slyšel jak se postavila a někam šla. Mrmlala něco, že musí jít do koupelny. Bylo slyšt i to, že brečela. Já nemněl z toho radost taky. ,, Je mi to líto" Zašeptal jsem.