"Grace?! Gracie, neviděla jsi moje tričko?" vzbudilo mě hulákání bratra, který očividně není schopen trička ukládat do skříně. Není to tak, že bych si těch sedmnáct let nezvykla. Podle něho je totiž skládání věcí do úhledných komínků jen ztráta drahocenného času.
"Který máš na mysli?" otevřela jsem na něho jedno oko a vzápětí ho zase zavřela, když mě bodl ostrý paprsek slunce, který se prodral skrz žaluzie. Ashton zběsile prohledával celý můj pokoj.
"To černý," konstatoval. Velice přesné objasnění.
"Ty idiote, máš biliardu černých triček. Jak mám sakra vědět, který z nich máš na mysli? A teď mi tak dochází... Proč ho hledáš v mým pokoji? Máš snad pocit, že bych někdy na ten propocenej hadr sáhla?" Dobře, možná jsem po ránu trošku náladová, ale kdo by nebyl v mojí situaci?
Ashton se na mě zraněně podíval.
"Ten hadr, čemu ty říkáš, je tričko Metallica. Tak laskavě važ svých slov," vypadal velice vážně. Je mi líto, že jsem zranila jeho metalové srdíčko.
"Promiň. Možná bys mohl hledat podle čichu. Tvůj pot má velice specifický pach," usmála jsem se.
"Co to s tebou dneska je?" přimhouřil oči, zakroutil hlavou a konečně se odebral z mého pokoje.
Odhodila jsem pěřinu a zírala do stropu přemýšlíc, jestli se vůbec dokážu zvednout na nohy. Po chvíli mozkového hloubání jsem došla k názoru, že bych to mohla zkusit. Vyhoupla jsem se z postele a natáhla ruce do výšky, abych se protáhla. Moje tělo proti rozcvičce demonstrovalo silným křupnutím za krkem.
"Fajn", ušklíbla jsem se.
Zamířila jsem ke skříni a otráveně ji otevřela. Oblékla jsem se poměrně skromně. Natáhla jsem na sebe černé džíny a poměrně krátké bílé tričko. Nehodlala jsem si níčit náladu pohledem do zrcadla, takže jsem vlasy jen pročesala a smotala je do neúhledného drdolu navrchu hlavy.
"Gracie, zlatíčko, venku na tebe čeká Claire, tak sebou hoď," usmála se na mě máma při přípravě palačinek.
"Co tady zas dělá? Je tu každý den!" zamračila jsem se.
"Je to tvoje nejlepší kamarádka!" vyštěkla na mě máma.
"Mami, to byl pokus o vtip. Vím, že je Claire moje spřízněná duše!" obrátila jsem oči v sloup.
"Spíš zprzněná," prohodil Ash cestou dolů ze schodů. Nechápala jsem, co tím myslí.
"Co to sakra meleš?!" vyjela jsem.
"Neříkej, že ti to neřekla. Včera v noci jsem viděl ji a Michaela na benzinové zastávce. Michael se ji s největší pravděpodobností snažil dostat pod sukni, ale podle toho jak sebou cukala z toho asi nebyla radostí bez sebe," pokrčil ramenem Ash a napil se mléčného nápoje, který jsem si včera koupila.
"A..a ty jsi nic neudělal?" vykřikla jsem.
Ashton se na mě podiveně zadíval.
"A co jsem měl jako dělat? Vrazit tam, vytrhat Michaelovi všechny jeho červený pačesy a odtáhnout Claire do bezpečí? Ne, promiň, nebudu ji dělat ochránce," odfrkl si.
"Jsi pitomec," plácla jsem ho po paži a vyběhla ven před dům, kde na ně Claire každý den čeká.
Seděla na schůdku před naším domem. Vypadala celkem v pohodě. Chtěla bych se jí na to zeptat, ale nevím, jak začít.
"Ahoj," pozdravila mě s úsměvem. Přisedla jsem si k ní a nenápadně si ji prohlédla.
Na pravé paži měla otisk stisku prstů.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se jí. Podívala se na mě, jako kdyby tušila, že vím o té události.
"Ash?" zeptala se. Přikývla jsem.
"Vím, že nás viděl," obrátila oči k zemi, jakoby se styděla.
"Nezáleží na Ashtonovi. Řekni mi, co se stalo. Ublížil ti?" Vlastně jsem se bála zeptat. Měla jsem strach, co se dozvím.
"Včera odpoledne mě Michael vyzvedl. Byla jsem tak nadšená. Víš přeci, jak dlouho jsem na tohle čekala. Tak moc jsem ho chtěla. Byla jsem hloupá. Myslela jsem si, že se ke mně nebude chovat přístupem, jakým se chová ke všem ostatním. Žila jsem v domnění, že jsem pro něho výjimečná, že nejsem jedna ze sta. Ale když mě vyzvedl, choval se jako idiot. Táhl z něho alkohol. Nechtěla jsem s ním nikam jet, ne v tomhle stavu. Neposlouchal, co říkám, prostě mě vtáhl do auta," prohrábla si rukou vlasy. Ani jednou za celou dobu co mluvila se na mě nepodívala.
"A co bylo pak?" přimhouřila jsem oči a poslouchala.
"Nečekala jsem, že to bude romantický. Přeci jenom je to Michael, ale čekala jsem, že to bude hezký a že nebudu muset litovat. Jeli jsme na nějakou party k jeho kamarádovi, který slavil narozeniny. Byla tam spousta lidí a nikoho z nich jsem neznala, kromě Ashtona. Tam znovu pil a já ho přemlouvala, ať už mě odveze domů. Byl opilý, ale já se potřebovala nějak dostat domů. Byla jsem hrozně zoufalá. Po hodině jsme jeli domů a to už byl vážně dost nalitej. Zastavil na benzínce a neřekl ani slovo. Prostě jen vypnul motor a vrhnul se na mě. Nechtěla jsem to. Popadla jsem skleněnou lahev vedle sedačky a práskla ho do hlavy. Mám strašný výčitky Grace, ale kdybych to neudělala, tak by dostal co chtěl. Vyběhla jsem z auta a zbývajících 5 kilometrů jsem došla pěšky," celé mi to vylíčila.
Nevěděla jsem, co dělat. Nenapadalo mě nic lepšího než ji objat. Neplakala, ale byla vyděšená. Nevím, co bych v takové situaci udělala.
Neskutečně se mi ulevilo, že se jí podařlio utéct. Že je Michael egoistický, nadržený a sebestředný prase, to jsem věděla už dávno, ale myslela jsem, že mu na Claire záleží.
"Vykašli se na něho. Alespoň jsi zjistila, kdo vlastně je dřív, než jsi se do něho opravdu zamilovala," pohladila jsem ji po vlasech. Mírně se pousmála a šeptla, "Jo, díky Grace!"
"Samozřejmost," úsměv jsem ji oplatila. Je mi ale jasný, že zklamání ji bude ještě dlouho bolet.
Naši pozornost si ale ukradl menší kamion, který projížděl naší ulicí. Dělal příšerný hluk a hlavně, uličkou, kde bydlíme jen tak kamion nezahlédnete.
"To vypadá jako stěhovák," zamračila se Claire a dál pozorovala, kde kamion zastaví. Z auta vylezl starší pán vysoké postavy. V ruce držel štus papírů a vypadalo to, že hledá nějakou adresu. Podíval se na naše číslo domu a uhnul očima na domek vedle. Podíval se ještě jednou do papírů a přikývl. Nasedl zpět do auta a popojel a pár metrů dál. Zastavil před sousedním domem.
"No, vypadá to, že budete mít nové sousedy," vypískla Claire. Já až tak nadšená nebyla.
