Krycí jméno Q.U.E.E.N

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝗳𝗶𝘃𝗲: 𝗗𝗮𝗿𝗸 𝗸𝗻𝗶𝗴𝗵𝘁 𝗼𝗻 𝗮 𝗺𝗼𝘁𝗼𝗿𝗯𝗶𝗸𝗲

,,F-Fredericku," zastavila jsem bruneta, když jsme šli konečně po pevném povrchu střechy na její druhou stranu, ,,děkuju. Za to co si udělal."

,,To byla maličkost," usmál se, ,,každý se přece musí v životě překonat."

Nepatrně jsem si sama pro sebe kývla, než jsme pokračovali v cestě. Na samotném kraji se brunet nahnul aby obhlédl situaci na zemi, než se mě a Andrewa opětovně podíval.

,,Očividně poslali hlídky. Krouží tu auta a vsadím se, že lidé v nich jsou od hlavy k patě ozbrojení," těžce polkl, než nás vyrušily rány od dveří odkud jsme přišli.

Jistě v nich musel zámek zapadnout nebo se zasednout a dveře tentokrát nešly otevřít. To nám naštěstí získalo trochu času navíc. Rychle jsme se proto vydali na nejbližší požární schodiště a tím se pokusili bez zpozorování dostat co nejblíže k zemi. Celou dobu se mezi budovami odrážel až nepříjemný zvuk nastartovaného motoru doplněného občasným turbem, který ve mě vyvolával každou chvíli více nejistoty.

,,Možná je tu ještě něco co jsem vám chtěl říct," zarazil se brunet, když jako první seskočil z posledního schodu schodiště přičemž následně pomohl na zem mě i blonďákovi jako vychovatel našeho týmu.

,,Na to teď není čas," chtěla jsem okamžitě vběhnout na cestu přede mnou, kudy bych se po dobrých dvaceti metrech dostala až k další hale.

Zpočátku jsem tak udělala však po pár krocích jsem se zastavila a ztuhla ve vyděšené pozici s hlavou otočenou do směru odkud vycházel zvuk, který mě v momentální chvíli děsil do morku kostí.

,,Rychle pryč!" zpanikařila jsem a rozběhla se směrem k žebříku na protější hale místo návratu za Frederickem a Andrewem při pohledu na jistě další hlídku, která však seděla na motorce.

Frederick se chtěl vrhnout zpět na požární schodiště za ním, však na vrcholku střechy se již nacházeli naši další pronásledovatelé, jenž se probojovali skrz dveře, které jsme ustřelením zámku otevřeli. Proto mu nezbývalo nic jiného než běžet s chromým blonďákem za mnou. Hned když jsem se dostala na své místo, vylezla jsem kousek po žebříku přede mnou abych tím tak na něm udělala místo zbylým přítomným, kteří právě přiběhli. Frederick vylezl jako první a za ním Andrew, když jsem zaregistrovala jak se k nám motorka začala přibližovat. Míjela kovové traverzy, které probíhaly okolo mí zatímco se stalo něco co nikdo z nás nečekal. Vše jsme to všichni již sledovali z žebříku na kterém se blonďák pokoušel udržet. Majitel motorky, jehož tvář zakrývala helma se k nám řítil vysokou rychlostí, však i tak jsem si všimla, že na svém stroji stiskl jedno z jistě více přítomných tlačítek a já cítila že se okolo mě prohnala tlaková vlna. V tu chvíli všem ztuhla krev v žilách - vedle jedoucí motorky vyletěl do vzduchu přistavěný kontejner pro lodní přepravu společně s náklaďákem stojícím vedle. Až po dosažení dobrých čtyř metrů je pohltila gravitace a vše spadlo zpět na zem doprovázené ránou.

,,Proboha, doufám že tohle nebylo to, co jsi nám chtěl říct," pípla jsem směrem k Frederickovi pode mnou.

,,Rychle lez nebo se to v životě nedozvíš," urychleně mi odpověděl popohánějíc mě při cestě.

Já ho samozřejmě v mžiku poslechla a on lezl za mnou kontrolujíc Andrewa pod ním. Tomu se však z jedné šprušle žebříku smekla ruka zrovna ve chvíli kdy pod ním zastavil náš temný rytíř. Nebylo to však z jeho nepozornosti, ale něco ho začalo přitahovat. Brunet ho na poslední chvíli chytil za zápěstí a pokoušel se ho přitáhnout zpět.

,,P-pust t-ten kanistr," zasípal Frederick s rudými tvářemi, zatímco jeho svěřenec se žebříku dotýkal pouze nohama a stále byl nucen něčím silnějším, než je zemská gravitace spadnout do náruči čistému zlu stále sedícím na motorce.