Krycí jméno Q.U.E.E.N

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆-𝗳𝗶𝘃𝗲: 𝗦𝗽𝗲𝗲𝗰𝗵

,,Neměla jsem si to raději napsat na jednotlivé kartičky? Tak to mívají ve filmech," zarazila jsem se ze zoufalosti.

Již jsem nad svým úkolem seděla dobré dvě hodiny a nic jiného než oslovení jsem vymyslet nedokázala. Pro někoho by to byla možná banalita, ale já teď přemýšlela nad tím, jak mi byla hra s vlastním životem při nedávné misi vlastně mnohem méně proti srsti. I tak jsem musela zatnout zuby a udělat to, v čem jsou na mě kladeny nároky samotnou hlavou Spojeného království...

V den proslovu:
Již od rána jsem chodila jako zombie ze strany pokoje na stranu a občasně se vrhla i do jiné místnosti, nakonec jsem se však vrátila zpět do obýváku a tam kopírovala svou vychozenou trasu. Alespoň jsem měla pojistku, že nepřijdu pozdě. Ve vhodnou chvíli jsem se tedy už jen namalovala, převlékla do své agentské uniformy a mohla jsem vyrazit. S překvapením ani auto nemělo žádnou pichlavou poznámku ohledně mojí existence nebo jeho vybité baterie, která by mě nutila k improvizaci. Cestou jsem nastavila automatické řízení, abych se alespoň mohla před dalším výkonem uklidnit a pročistit hlavu namísto řízení. Na místě před Buckinghamským palácem již stálo pár aut a já zastavila na jednom z volných míst a následně prošla přes ochranku, kde jsem ještě podepsala souhlas mlčenlivosti, z důvodu oficiálně neoficiálního konání akce a pak už jsem se dostala až do samotného mě již známého interiéru paláce.

,,Jsem rád, že jste dorazila včas," ušklíbl se přítomný Marshall, když jsem k němu došla.

Stál v hlavní chodbě před otevřenými dveřmi místnosti, kde se opět mělo vše odehrávat. Všude okolo se také ochomýtali známé tváře v podobě politiků z prvního pokusu proslovu.

,,Já vždy chodím včas," věnovala jsem mu pohled, ale následně se zarazila, ,,tedy vždy stihnu to, co potřebuji nehledě na to kolik je hodin."

Přítomný byl i Frederick s Andrewem a Chasem - všichni ve formálním, však bruneta s brýlemi jeho oblek vyššího neudělal a tak musel mít neustále zvednutou hlavu, aby viděl na nás zbylé přítomné.

,,Měl byste ten oblek nosit častěji. Když už vás v něm zase vidím, začínám si na něj zvykat," ušklíbla jsem se při pohledu na muže po mé levici.

,,Opět?" zarazil se.

,,To vy vlastně nevíte, já vás viděla na svém pohřbu."

V tu chvíli jsme si všichni vyměnili letmé pohledy z očí do očí a utvrdili si, že pointa vtipu raději zůstane jen mezi námi.

,,A vůbec, když jste včera zmiňoval doprovod, nepředstavovala jsem si, že mezi vámi budu vypadat jako domina se svým mobilním harémem," dala jsem si se svraštělým obočím ruce v bok a přejela jsem pohledem zbytek naší pěti členné skupiny před sebou.

,,Představovala jste si snad společnost mrzutého kuřáka bez smyslu pro humor a až moc velkou zálibou si nesladit kávu?" věnoval mi Marshall pobavený pohled.

,,Máte pravdu, vy jste pravý opak," zasmála jsem se.

Následně Marshall vznesl dotaz na můj proslov, čímž mi připomněl to, na co jsem se snažila celé ráno zapomenout.

,,A-ano, mám ho sebou," sklonila jsem zrak ke kapse svého saka a z něj po chvíli vytáhla papír se svou řečí.

Na první pohled zmačkaný a ne příliš upravený a ani text na něm nebyl sepsaný úhledně, aby se v něm dalo přehledně vyznat.

,,To musela být krušná noc," věnoval mi Andrew svůj soucitný pohled, když jsem si zoufale povzdechla.

,,Přesně v tuhle chvíli by pro dobré zakončení zápletky někdo měl vytáhnout papír s vlastním proslovem, který bych mohla přednést místo mých hieroglyfů zapsaných na listu hlávkového salátu," zabědovala jsem zoufale, když mi všichni věnovali zkroušené pohledy a já zjistila, že jsem v tom sama.