Já, zvíře //X-Men ff//

2.

Po dlouhé době někdo, komu sem věřila a jeho kroky střežila...

Dřevorubec mě chytil pod krkem a přirazil k zemi. Divoce jsem sebou škubala a sekala. Na několika místech jeho paže jsem mu rozdrásala kůži. Nevypadal, že by ho to nějak trápilo. Musela jsem uznat, že byl velmi silný.

,,Jestli toho okamžitě nenecháš a budeš takhle vyvádět, tak si my dva nikdy nepokecáme." Ze sevřené ruky mezi jeho klouby vyjely tři adamantiové drápy. ,,A věř mi, že moc trpělivosti nemám." zavrčel nevrle. Ty... ty jsi skoro jako já. Vyvalila jsem oči. Tělo jsem nechala ochabnout a začala se měnit. Sekáč mě pustil.

Panter dopadl do trávy. V postupných záchvěvech se její tělo začalo podobat lidskému a hladká černá srst začala opadat. Ve výsledku se na zemi před Loganem objevila žena drobné postavy jejíž obličej a záda halily dlouhé černé vlasy. Se zájmem si ji prohlížel a jeho zrak spočinul na velmi pěkném tvarovaném zadečku. Ostře se nadechl a překryl ji svou košilí. Osoba pod látkou zakašlala.

Ještě stále jsem cítila ocelové sevření kolem krku. Mé smysly zahalila ostrá mužská vůně. Směs deště, dřeva a mužské pokožky. Urychleně jsem se zabalila do košile. Klidně bych mohla přísahat, že jsem měla na sobě stan. Muž byl ode mě odvrácen. Konečně se mi dostalo vzduchu a mohla jsem promluvit.

,,Vždy se takhle na každého vrháš?" ,,Ne, pokud se ten dotyčný chová rozumně." ,,Neměl si ničit ten strom!" ,,Hele! víš jak těžké bylo..." když se otočil, zarazil se. ,,Co?" máchla jsem rozčíleně rukama. ,,Nevěděl jsem, že budeš taková..." ,,Jaká? Oh, počkej. Ty někoho lovíš a ani nevíš kdo to je? Amatére!" ,,Já tě nelovil." bránil se. ,,Jo a já jsem králík pojídající mrkev. Těší mě." odkráčela jsem. V tu chvíli si Logan uvědomil jak těžké je vlastně pracovat se ženami a že jim asi nikdy pořádně neporozumí.

,,Přišel sem ti něco nabídnout." Nedbala jsem jeho hlasu a pokračovala dál. ,,Vivien!" zvolal. Strnula jsem. ,,Odkud znáš to jméno?" zavrčela jsem a měřila ho pohledem. To bude dobré. Nepotřebuješ se měnit. Ten kdo zná tebe, zná i tvé jméno. ,,Poslouchám." rezignovala jsem nakonec. ,,Chtěl bych aby jsi se mnou odjela. Žiju na místě kde bys mohla najít domov. Je tam spoustu takových jako my." V očích mi na chvilku svitlo. ,,Proč si myslíš, že žiju tady? Protože jsem to co jsem." potemněli mi zase.

,,Jak se jmenuješ sekáči? zeptala jsem se. ,,Logan." odpověděl. ,,Tak si vem svoji nabídku Logane a rychle vycouvej. Vystačím si sama." S tím jsem se rozběhla a proměnila se. Než jsem vběhla do lesa, zachytila jsem košili, která se snášela na zem. ,,Nesnáším tě Charlesi, vážně tě nesnáším." odplivl si Logan a zapálil další doutník.

Téhož večera kdy jsem se setkala s tím zvláštním mutantem, ležela jsem na vystlaném pelechu a v tlapách svírala jeho košili. Logan... Hmm. Přičichla jsem k ní a zavřela oči. Možná jsem měla jeho nabídku přijmout, teď bych tu asi jen tak neležela. V tichu, sama. Věděla jsem moc dobře, že nemůžu věřit lidem. Jenže on byl mutant, ne člověk. Svým způsobem byl i on zvíře.

Uběhlo několik dnů od Loganovi poslední návštěvy. Neustále se potuloval v mé blízkosti, kdekoliv jsem byla, byl tam i on. Pokaždé jsem ho odbyla ignorováním a odchodem. Nemohla jsem s ním mluvit, byla jsem přece zvíře. Dobře však věděl, že mu rozumím.

Dnes jsem jeho pach však necítila. Nevěřila jsem, že by se zrovna někdo jako on lehce vypařil. Lesem se ale nesla nová vůňe. Lidská...

,,Přísahám chlapy, ta obluda je velká jako auto. Klidně to může být lesní duch." rozhodil lovec rukama. ,,Ale nekecej Rendle. Nic takového neexistuje. Žijeme ve 21. století. Je to jen nějaký horský lev. Zastřelíme ho a bude klid." řekl druhý lovec a promazával si pušku. Ostatní kumpáni se hřmotně zasmáli nad starcovým bláznivým varováním. ,,Já vám říkám, že bychom tu být neměli. Duch žije vysoko v horách a chrání ho. Od města je to dlouhá štreka." ,,Ale já to zvíře chci, jeho hlava se bude skvěle vyjímat na mém krbu." řekl oponent samolibě a přiložil další dřevo do ohniště. ,,To neskončí dobře." povzdechl si ustaraně stařík.