Dnes byla sobota a to znamenalo jediné, že dneska do práce nejdu. Byla jsem za to celkem ráda, protože mám ráda dny, které mám jen pro sebe. Jako každé ráno jsem si zacvičila jógu a poprvé zkusila meditaci. Sedla jsem si na zem, do tureckého sedu a zavřela oči. Při meditaci se má zkusit na nic nemyslet nebo své myšlenky nechat volně plynout.
Po deseti minutách mé první meditace, jsem se převlékla, na snídala a šla dolů. Dole v kuchyni Carlos právě snídal. „Ahoj,dáš si taky?" a ukázal na snídani. „Ne, díky, už jsem měla. Zkoušela jsem meditovat a opravdu si připadám klidnější." usmála jsem se. „Vážně? To jsem rád. Přemýšlela jsi někdy nad tím, jak moc je důležité být sám sebou a mít své názory?" „Uhm..ne" přiznala jsem. „Je to velice důležité, ale tohle je právě taz věcí, které jdou pomalu, alespoň u někoho. Je to důležité hlavně pro nás, protože být uzavřeni v sobě s našimi názory a na svět publikovat a kývat hlavou na názory jiných, to není cesta k šťastnému životu. Svobodné myšlení je pro náš pocit důležité, to že přidáváme a nějakým způsobem projevujeme náš názor je osvobozující. Nejsme totiž s našimi názory zavřené v pomyslné bublině, ale ukazujeme je světu. Někomu můžou pomoct a nasměrovat ho na jeho cestu. Je důležité myslet pozitivně, protože jakým způsobem myslíme a vidíme svět, se nám svým způsobem vrací. To znamená, že když vnímáme pozitivně, přitahujeme pozitivní věci k sobě. Vím, že na vše se pozitivně dívat nedá, ale když to zkusíme, může se nám povést, že to nakonec budeme vnímat pozitivně, protože nějaké to pozitivum, tak najdeme." „Kde jsi,se to všechno naučil?" řekla jsem s údivem. „Víš, jak jsou nahoře ty knihy? Všechny jsem přečetl a z každé si něco vzal. Abychom mohli být sami sebou, musíme sebe nejdříve přijmout, takový jaký jsme. Naučit mít sami sebe rádi. Přestat si říkat, že nám něco nesluší nebo že vypadáme špatně. Je důležité být sebejistý, věřit si. Když je tohle naučíme je to pro nás velký krok. Musíme se naučit, jak nejenom mít rádi sami sebe, ale i okolí. Mám na mysli věci, které děláme. Najít v nich smysl a poslání. Myslím, že to by pro dnešek stačilo. Mám za to, že dnes jsem ti na přemýšlení dal spoustu témat." „Děkuju" řeknu a zvednu se ze židle. Otevřu dveře a jdu na zahradu. Sednu si na zem pod veliký strom a začnu přemýšlet. Opravdu jsme jako zavření v bublině s našimi názory a svým já. Nedáváme na svět pravou verzi sebe, ale jen tu cenzurovanou, aby se ztotožňovala s názory ostatních a byli jsme normální. Protože máme zažité určité standarty, jak se chovat a co si myslet. Je pro nás důležité se přes ně přenést a dát najevo naši odlišnost a originalitu. To, že se neztotožňujeme s názory ostatních, je přeci úplně v pořádku, protože v dnešní době máme právo na svůj názor. Ale musíme si naučit názory ostatních respektovat, protože oni pak nemusí respektovat ani naše. Měli bychom zkoušet pochopit názor rodiny a přátel. Ne jít za tím, že náš názor je jediný správní a nic jiného na světě není, to je špatně. Vše je o respektu a pochopení.
