Velký batoh na zádech byl téměř těžší než on sám. A vlastně není ani divu. Batoh byl plný těžkého oblečení, ale také i nedůležitých krámů z dětství. Naproti tomu, jeho postava byla malá, drobná a pohublá.
Věděl kam má namířeno a nezastavoval se ani přes únavu, kterou každou vteřinou pociťoval stále silněji. Vyrazil již za brzkého rána a kráčel zalidněnými ulicemi zaplaven svými myšlenkami. Párkrát mu zničehonic cuknul koutek do lehkého úsměvu. Toho si ale nevšímal.
Po dlouhé době vyčerpávající chůze se zastavil a zvedl hlavu. Svůj pohled stočil do ostrého úhlu ke starému zchátralého domu. Povzdechl si a rozešel se jeho směrem. Otevřel rozvrzané dveře, načež pomalým krokem vešel do domu. Svůj těžký batoh, který nechtěl mít na zádech ani o minutu déle, hodil do rohu mezi prach a pavučiny.
„Otče! Jsem doma!" odmlčel se, ničem se sám zasmál svému argumentu a rozešel se hlouběji do domu. Kamkoliv dopadl jeho zrak, viděl pouze špínu.
„A tady mám jako žít?" zeptal se s znechucením podtónem prázdného domu. Často si povídal sám se sebou a nepřišlo mu to vůbec divné. Dělal to normálně a bral to jako hlasité přemýšlení.
„Asi..." zamyslel se „bych to tu mohl dát trochu do pořádku no... Tak, začnu pokojem." Došel ke své bývalé ložnici a otevřel dveře. Ani to tam nebylo tak špatné. Stačilo jen setřít prach a... Vyvětrat. Rozohdně vyvětrat. Otevřel tady okno a pustil se do velkého úklidu celého domu. Každou chvílí vyléval kýble plné vody s 5 let starou špínou. Nemluvě o množství odpadkových pytlů plných papírů, drobků, ale také starého a plesnivého jídla z lednice. To bylo asi to nejhorší s čím se v tomto domě potkal. Po třech dnech plných špíny hladu a únavy, by se konečně dalo říct, že bydlí jako normální člověk.
S penězmi problém neměl, protože našel svou starou dětskou pokladničku a také otcovi bývalé úspory. Navíc měl za těch pět let v léčebně taky našetřeno nemálo peněz.
Jen co vyložil poslední talířek do poličky a vyhodil poslední papírek, prásknul otevřenými dveřmi svého pokoje a znaveně padl na měkkou postel. Po těch třech dnech konečně klidně spal.
Byl to skutečně zasloužený odpočinek.
