Girl👩🏽 or boy👱🏼‍♂️

Kapitola 3.

Za chvíli jsem se vzbudila, probudilo mě teplo. Tobiáš spokojeně spal, kvůli tomu že jsem byla rozespalá mi nedošlo, co to bylo. Ale teď mi to došlo. Tobiáš se počůral. Tobiášovi je 6 let a nastoupil do první třídy. Doufám že ne vedle naší střední školy. Už to je hodina od toho, co jsem se vzbudila a vypadá to ,že už neusnu .Rozhodla jsem se,že se půjdu podívat ke Karlovi. Zajímalo mě ,co je Karel zač. Tak jsem šla pátrat, hledala jsem různé důkazy ,že pro nás není dost dobrý a našla jsem je. Dozvěděla jsem se něco hrozného. Karel je bývalý vězeň. Chtěla jsem najít, za co byl ve vězení ale už jsem to nestihla. Bylo už 5:30 a Karel šel kouřit. Tobík je celkem roztomilý a tichý .Myslím, že to s ním chvíli vydržím. Docela se Karla bojím .Koukám, že někam odjíždí. Nechápu, co na něm máma vidí. Vím ,že to moc dlouhý vztah nebude a nevím jestli to mámě pomůže, už takhle dost pije. Myslím, že další léčbu už bychom si nemohli dovolit. No ale co mi dělá největší starost je Tobík vůbec nemluví ani nic nedělá šla jsem zpátky do ložnice. Tobíček už má otevřené oči já se k němu nakloním a řeknu dobré ráno. Ale on neodpovídá. Začnu mu říkat ,,hele Tobí jestli nebudeš mluvit tak si nebudeme moc spolu hrát. Umíš to vůbec"? On se na mě jen podívá a otočí se. A najednou si vzpomenu, že se včera počůral. Tak mu říkám ,, pojď se vykoupat, včera si se počůral." On se jen zvedl a asi šel hledat tátu. Ne, začal se svlíkat takže asi hledá koupelnu. Jen jsem mu ji ukázala a doufala jsem ,že to zvládne sám ale on jen začal divně hýkat. Z toho jsem pochopila ,že to asi neumí. Vyběhla jsem za mámou a začala jsem na ní křičet, že mi Tobík děla starosti ona na mě začala křičet, že je jí jedno a já taky. Mám takový divný pocit, že se na nás máma vykašle. Hodně se bojím co s námi s Tobíkem bude. No ale dala jsem si výzvu že se o něj postarám a naučím ho komunikovat a být samostatný .Vím, že to bude náročná práce,bude mě sice štvát,ale je mi ho líto. Teď jsem ho šla rychle vysprchovat. Měl na sobě modřiny a škrábance .Dělá mi to ohromné starosti. Pak jsem šáhla po mobilu a měla jsem asi deset zpráv od Tomíka. Naše konverzace byla
On:Ahoj
On:Jak se máš
On: Hej!
On:Prosím napíšeš mi
Já: Ahoj promiň, pracovala jsem s Tobíčkem
On: Tobíček?
Já: Syn přítele mámy
On: aha kolik mu je
Já:6 let
Já:Vůbec nemluví
On:aha tak ahoj
Tak já se nasnídám,udělám hygienu a převléknu a jdu do školy. Máma na mě křičí, zě mám vzít do školy Tobíčka,že tam jde poprvé to už se do školy chodí 4 měsíce. No tak ho holt beru. Jdem k domu Tomáše ale on tam není. Tak jdem samy. Vyprovodím ho k vratům ,kde na něj čeká paní učitelka .Řeknu jí ,že nechce komunikovat. Tak ať je na něj opatrná. Potom jdu na Španělštinu sednu si a bude další nudný den.