Girl👩🏽 or boy👱🏼‍♂️

Kapitola 4.

Nemůžu myslet na nic jiného než právě na to proč mi Tomáš nenapsal ,že nejde do školy. Všechno mi to přijde nějaké divné. Proč se to všechno děje jenom mně. Máma pije, má přítele který byl ve vězení a ,,bráchu", který nemluví. Začínám pochybovat, že spravedlnost existuje. Ach jo, je mi do pláče, ale teď se opravdu nemůžu rozplakat uprostřed hodiny. Po pár nudných hodinách a utěšování mého pláče je konečně oběd a pak už jen jedna hodina a můžu domů. Když si vyzvednu oběd nevím kam si mám sednout. Přemýšlím, že s Terkou půjdeme k oblíbenému stolu, ale pak si to rozmyslíme a jdeme k lavičce v rohu. Partička oblíbených se po nás jenom otáčí. Terka mi něco vypráví, ale já jen koukám na to jak otvíra pusu. Pak se mě ale zeptá na nějakou otázku a já neposlouchala. Terka se na mě podívala a řekla,,hej posloucháš mě vůbec, jasně že ne poslední dobou mě neposloucháš vůbec co ti je?" A opovrženě se na mě podívala. Já jsem jen zvýšila hlas a řekla jsem co je ti do toho moje problémy jsou moje problémy myslíš, že mě to zajímá?" Ona se na mě podívala. Viděla jsem na ní že se jí chce brečet. Řekla ,,já myslela, že jsme kamarádky" a odběhla. Já jsem na ní jen zakřičela ,,já to tak nemyslela". Bohužel jsem neodhadla hlasitost a celá jídelna se na mně podívala. A mým směrem šla paní Ředitelka a řekla ,,Nováková co tady křičíš chceš dostat nějaký postih?" Já jsem jen se skloněnou hlavou řekla ,,ne." Po vyučování přijď do řiditelny. No to snad ne já půjdu do ředitelny. Byla jsem tak naštvaná.  Teď jsem šla na hodinu. Cítila jsem se fakt hrozně. No teď byla angličtina. Angličtinářka mě fakt nesnáší. Šla jsem si sednout za Terkou, ale viděla jsem že tam sedí Petráková největší šprtka ve třídě. Já říkám ,,to je snad moje místo nemyslíš?" Petráková se začala zvedat ale Terka jí řekla, že má zůstat. Musela jsem si jít sednout do přední lavice místo Petrákové. Učitelka vběhla do třídy  a řekla,,že máme ve dvojicích udělat prezentaci o nějákém známém umělci v anglii a, že budem ve dvojicích tak jak sedíme v lavicích". Tak jsem se musela přihlásit ,že sedím sama a ona se zeptala kdo chybí celá třída odpověděla,, Tomáš". Učitelka na to tak vidíš už máš dvojici. Měla jsem pocit že mi v srdce vyletí z hrudníku. Pak jsme probrali pár nových látek a vyučování skončilo. Musela jsem jít za ředitelkou a ta se mě zeptala ,,Nováková co se s tebou děje všichni si na tebe stěžují, že nedáváš pozor a teď ten výkřik v hodině, to nemůžeme tolerovat." Já jsem jen odpověděla ,,omlouvám se." Ona na to ,,a co se děje?" Já jsem řekla, že je toho teď na mě moc." Řekla jsem jí všechno o Karlovi,Tobiášovi ale o mámě ani slovo. Ona řekla ,, tak běž zítra si promluvíme." Když jsem vyšla před školu čekal tam na mě Tobík už asi dvě hodiny, chudák. No a tak jsme vyrazili domů.