Profesionální FEMME FATALE (bts ff)

Jak jsem se dostala do Koreje?

Můj život je jako tobogán, když už se odhodláte nasednout, tak to jede a jede to rychle. Říkali mi: hlavně se nezamiluj, láska z lidí dělá pitomce. Je to pravda, dělá.

Kdo jsem já? Vlastně nikdo. Mám mnoho jmen. Mnoho identit, mnoho tváří. Jsem agentka tajné služby. Zvláštní útvar. Mojí prací je zjišťovat informace... Ano, i takhle se to v podstatě dá nazvat. Říkají mi všelijak: madam, krásko, mrcho... Co na tom záleží? Moje kódové označení je Černá labuť. Věděli jste, že labutě žijí v páru, a když jedna umře, ta druhá se utrápí? Smutné.

Každý velký boss je chlap. Každý chlap má slabinu. A tou slabinou... jsem já. Jsem profesionální femme fatale. Zamilovaný chlap mluví, není ostražitý, má potřebu se svěřovat. A mojí prací je vloudit se do jejich přízně, vytáhnout z nich všechno, co jen jde, a pak si dobře zahrát na oběť, aby se mi nechtěli mstít, až jednoho dne vylezou z lochu. Vlastně jsem taková univerzální Bonie, ke všem Clydům, na které vláda ukáže. A baví mě to.

Horký vítr mi rozfoukal zlatavé vlasy. Pohrává si s volnými bílými šaty, přes které průsvitají černé plavky. Položím svůj nedopitý drink na stůl a odhalím nohy slunci. Chci je mít krásně bronzové. Nasadím sluneční brýle a užívám klidu. Šum moře, horký písek a stín palem. Vždycky jsem chtěla na Hawai. Je to zasloužená dovolená. Co mě na ni dostalo? Cesta do Koreje.

*****

„Jak víme, po třetí světové válce se Japonsko stáhlo a uzavřelo," pronesl expert čmárajíc na whiteboard nějaké svoje názorné ukázky. Jde mu to sice nádherně, talent hodný Piccasa mu nikdo neodepře, ale mě se zalomil nehet, což mě teď irituje mnohem víc, než hospodářská krize. Nemám tušení, proč tu musím sedět. Nejsem ekonom. Nechápu ani polovinu z toho, co ten chlap říká. Přikyvuji jen proto, že přikyvují ostatní. Mám hlad, dneska je na oběd tortilla s bylinkovým dipem, to jsem vždycky u pultu první. Chtěla bych teď jenom dvě věci. Dvě věci by mi stačily ke štěstí, ta tortilla a pilník. Usilovně se snažím nemyslet na ten zatrhnutý nehet. Mám tendeci si do toho pořád vrtat jiným nehtem.

„Situaci jsme několik let jen monitorovali. Je složité tam proniknout ze zahraničí. Téměř nikoho na ostrovy nepouští. Máme obavy, že chystá odvetu proti Rusku. Nechceme další globální konflikt. Japonská spolupráce s Čínou není příliš valná, ale je třeba ji prověřit také. Mohou tam být dodávky materiálů. Doporučuji na to poslat dva nebo tři agenty, kteří se budou prezentovat jako zájemci o trh. Nedoporučuji početnější skupiny, aby celá operace nebyla prozrazena."

Několik rukou se přihlásilo jako dobrovolníci na tenhle úkol. Já svádím urputný souboj sama se sebou, nesahat si na ten nehet, ale je to čím dál tím těžší.

„Výborně, děkuji. Dále tu máme tu již předtím zmiňovanou situaci v Hong Kongu, chtěl bych na to dva lidi, jednoho, co pojede k hranicím a druhého do centra dění... Dobře, děkuji. Dále je tu Rusko samotné. Potřebujeme zjistit, jak na tom jsou, jestli nemají v plánu ještě poválečně trochu zatopit a jakou roli tam teď má mafie, protože se bojíme, že větší než kdy dříve. Byl bych rád za někoho, kdo už tam byl a kdo tam má nějaké kontakty."

No a je to v háji! Tak tohle už nespravím ani pilníkem. Super! Budu to muset ustřihnout, jenomže nemám nůžky. Hlavně si teď nesmím sahat na punčochy nebo je po nich.

„Děkuji. A poslední téma na dnešní schůzi je Jednotný Korejský stát. Od zhruba tak poloviny třetí světové války se dost izolují, podobně jako Japonsko, ale stále se snaží mezinárodně spolupracovat. Nicméně od našich kontaktů tam, máme zprávy, že narůstá velký vliv mafie a máme celkem oprávněné obavy, že zde je hlavní zprostředkovatel dovozu materiálu na výrobu zbraní do Japonska. Chce to citlivé zacházení a speciální přístup. Zároveň je třeba, aby agent ovládal korejštinu jako vlastní jazyk. Tahle mise je jediná, na kterou bych si s dovolením výše postavených, dovolil povolat jmenovitě slečnu Swanovou."