Profesionální FEMME FATALE (bts ff)

Trocha moderního umění

A tak si mě po obědě vyzvedl vysoký mládenec, o dost statnější než Seokjin, s širokými rameny a postavou, která evidentně ví, kde je tu posilovna. Konečně někdo, kdo netopí postavu v saku. Posunula jsem brýle dolů po nose a zadívala se na biceps čouhající z krátkého rukávu trika.

„Dobrý den," pozdravila jsem ho slušně, a pak teprve vzhlédla k jeho majiteli. „A dobrý den i vám," dodala jsem okatě. Na malý moment se muž zatvářil celkem zmateně, ale k mému podivu mu to došlo a zaculil se tak, až mu tvář vyzdobily ďolíčky, levý o dost výraznější než ten pravý. Ale ale, my chápeme flirtovné narážky? To je příjemná změna.

„Kim Namjoon, těší mě," nastavil ruku na přivítanou. To je tu celkem nezvyk, ale je možné, že si nastudoval, jak se zdravíme u nás. Ruku jsem přijala a obdařila Seokjina pohledem.

„Kim? Vy jste bratři?" Oba pánové se na sebe podívali.

„Ne, ne. To je jen shoda jmen," pronesl obratně Seokjin.

„Kim je tu poměrně běžné jméno," pravil ten druhý.

„Ano, byla by to vcelku velká náhoda, kdyby jste takhle potkala někoho, kdo skutečně je z rodiny," objasnil Seokjin a usmál se.

„Ach tak... hmm," vypadlo ze mě přemýšlivě a ani mi nedošlo, že jsem stále nepustila ruku na přivítanou. Teprve až ten jeho nervózní úsměv mě zase postavil na nohy. „Ach pardon, nějak jsem se zamyslela a úplně se ztratila v myšlenkách." Usmála jsem se, abych tu trapnost situace trochu rozehnala. Úsměv oplatil.

„To se mi stává v jednom kuse," dodal a mávl rukou.

„Namjoon vede shodou okolností obchodní oddělení ve firmě. Napadlo mě, že by se takto dalo spojit několik věcí, protože se s ním zítra setkáte na auditu," vysvětlil Seokjin a uctivě mi pokynul hlavou.

„Vedete obchodní oddělení," ukázala jsem na něj nadšeně prstem. Přikývl. „Výtečně!" Reagoval na mé nadšení dalším krásným úsměvem a mně bylo nad slunce jasné, že nemá ani potuchy z čeho jsem se tak zaradovala. Kim na obchodním oddělení, to taky zní slibně. Jeden nebo druhý by skutečně mohl být ten aktér v tom nelegálním obchodě, který mě sem dostal. Posunula jsem sluneční brýle po nose. „Tak to bychom se skutečně měli trochu poznat, když máme spolupracovat, že ano?" pronesla jsem rychle a pověsila se mu do rámě. Zvláštní bylo, že to, jak jsem se na něj nalepila, zaskočilo mnohem víc Seokjina než jeho samotného. Věnoval mi sice trochu překvapený pohled, dokázal však bleskurychle reagovat a rámě mi nastavil pevně, abych se mohla lépe chytit.

„Tak půjdeme," pravil přívětivě. „Jine," oslovil přítele na pozdrav a pokynul mu jemně hlavou. Seokjin nám oběma kývl na rozloučenou.

„Bavte se," popřál a bylo na něm vidět, jak doufá, že mě svěřil do správných rukou. Je neskutečně upjatý. Nejspíš by byl schopný reálně uvažovat nad tím, že i papež by v mé přítomnosti mohl něco zmastit. Zanechala jsem ho v restauraci s jeho obavami a věnovala se novému společníkovi.

„Máte plán, kam mě vezmete?"

„Jin říkal, že by jste ráda viděla nějaké galerie. Pokud tedy nemáte žádné specifické přání, rád bych vás vzal na několik míst, která jsou tu podle mě naprosto nejkrásnější."

„S tím samozřejmě souhlasím. Ukažte mi svá oblíbená místa," usmála jsem se na něj.

„Obávám se ale, že to není na jeden den. Naše galerie jsou obrovské," vydal ze sebe.

„Ano, slyšela jsem," skočila jsem mu do řeči. „Nikdo neříká, že to musíme projít za jeden den. Nějakou dobu se tu rozhodně zdržím," ujistila jsem ho a spiklenecky na něj mrkla. „Můžete mě krást Seokjinovi, kdykoli budete chtít," ujistila jsem jej a obdařila záhadným pohledem. Nechala jsem ho, aby si to přebral po svém.