Na střechách Sudet

Obchod

Jako první se ten den vzbudil Tobias. Obešel všechny co spí a potom sešel dolů podívat se po něčem k jídlu. Lukáš a Adriana usnuli opření o sebe nahoře na věži. Probudily je až první sluneční paprsky. ,,Jeejda, nějak jsme tu zaspali." usměje se Adriana. ,,Lukáši, vstávej šup. Půjdeme dolů." Lukáš promne oči a opatrně vstává. Oba sejdou dolů a bez povšimnutí ostatních si sednou do kruhu k ostatním. ,,Dobré ráno." usměje se Lukáš na Dianu a trošku nervózně si sedne vedle ní. Chvilku na ní s úsměvem kouká a pak už se pustí do jídla. Diana netrpělivě čeká na Tobiase. Ten přišel po pár minutách zpátky s pár kousky jídla, které zůstalo v kuchyni. ,,Máme už jen tohle. Víc už není." řekne a sedne si na druhou stranu vedle Diany. Začnou se spolu bavit a Lukáš pocítí jemný závan žárlivosti z jeho strany. Diana se mu líbila od první chvíle. Jen nedokázal nikdy navázat kontakt s dívkou tak jako Tobias. ,,Nepůjdeme dneska ven se podívat?" zeptá se jen tak do vzduchu Heidi. ,,Půjdu rád." řekne Lukáš. Heidi se oblékne zpět do své uniformy Hitlerjungend  a vyrazí dolů. Lukáš ji následuje, ale ve dveřích se ještě naposledy podívá na Dianu, která se právě náramně baví s Tobiase. Sejde dolů za Heidi a oba společně vyjdou ven. Po včerejším Hitlerově projevu na náměstí stále ležely praporky s hákovým křížem a dokonce transparent: Wir danke unserem Führer. Lukáš má sto chutí ten transparent zapálit. Heidi se rozejde směrem jednou ulicí směrem od Radnice. Lukáš utíkal za ní. ,,Poslyš Heidi. Co má Diana nejraději? Myslím co se jí líbí a tak." zeptal se Lukáš a Heidi na něj hodila nechápavý pohled. ,,Hele zkus západy slunce. Vždycky jsme chodili na střechu našeho domu, pozorovali je a Diana tam vždy zůstala do posledního paprsku." zasnila se Heidi trošku.

,,Takže vy jste bydleli v nějakém pavlačovém domě nebo tak?"

,,Jojo bydleli jsme hned vedle sebe všechny tři. Z rodiny jsem já byla jediná co chodila do české školy, bavila se česky a tak mě rodiče moc rádi neměli. Všechny rodiny kromě Adrianiny a Dianiny byly německého původu a tak, když přišla zpráva z Mnichova, začlo šílenství. Někdo obě rodiny udal. Přijeli důstojníci SS a někam je odvezli. Holky byly v tu dobu u mě, tak jsem jim rychle půjčila uniformy co mi donesly rodiče, aby je taky neodvedli. Nevíme co s nimi je. Já od svých rodičů utekla, podporují toho blázna s knírem." řekla a ukázala na jednu výlohu, kde byl vylepený plakát s portrétem Adolfa Hitlera s českým nápisem: Náš Vůdce. ,,Je to šílenství co dělá." řekl Lukáš. Heidi šla radši dál. Lukáš si po pár metrech všiml květinářství, bylo prázdné, ale venku byly stále rozkvetlé květiny, hlavně růže. Hned vedle stál další opuštěný obchod, tentokrát ale na dveřích byla nakreslená žlutá hvězda. Heidi se moc nechtělo dovnitř, ale když s Lukášem zjistili, že to bývala prodejna potravin, vešli dovnitř. Uvnitř byla na den až neobvyklá tma, výlohy byly vymlácené a všude leželi rozházené konzervy nebo zelenina, některá ještě pořád čerstvá. Heidi se rozhlížela kolem, ale najednou uviděla něco co ji donutilo hlasitě vykřiknout. Lukáš se vylekal a okamžitě za ní běžel. Když uviděl co ona zakryl ji oči a odvedl ven. U prodejního pultu ležela dívka nejspíše zastřelená. Nebylo jí více než deset let. Kaluž krve se táhla od ní až za pult, kde leželi zřejmě její rodiče, také zastřeleni. Lukáš udělal co pokládal v tuhle chvíli za nejlepší, běžel ke květinářství, vzal tři květiny a položil je před dveře potravin. ,,Pojď radši se vrátíme na radnici." řekl Lukáš a pomalu šel, ale Heidi tam stála a koukala na obchod. ,,Vždyť byla tak mladá, měla celý život před sebou. Tohle je zvěrstvo." od oka ji ukápla slza. Lukáš stál za ní, ale nic neříkal. Nevěděl ani co. Po chvíli ji však chytil za ruku a vedl zpátky. Když dorazili zpátky na půdu, přišel jim naproti Tobias s nápadem. ,,Co takhle zabarikádovat všechny dveře dovnitř a celá radnice bude naše?" řekl nadšeně. ,,Ne je to moc riskantní." řekla Heidi. ,,Souhlasím." odvětil Lukáš. ,,Takhle by nás tu našli a postříleli všechny." přidala se Adriana. Lukáš se podíval dolů na schodiště a uviděl že poslední paprsky už prosvítají okny dovnitř. Vzpomněl si na to co mu řekla Heidi ,, Diano, smím ti ukázat něco?" řekl opět trošku nervózně, když však přikývla vedl ji nahoru na věž. Když vylezli nahoru spatřila Diana ten nejkrásnější západ slunce. To zapadalo už za daleké kopce, skrz mraky prosvítaly široké paprsky světla a město bylo celé osvícené oranžovou barvou. Střechy a věže kostelů, trčících nad městem se leskly a vytvářeli dojem dalších zapadajících sluncí. Když si Lukáš všiml, že teď je ten správný moment, poprvé v životě se odhodlal říct holce, že se mu líbí. Než však vypustil jediné písmenko začala se ho Diana ptát ,,Sem musím  vzít Tobiase. Myslíš, že se mu tu bude líbit? A že bych se mu někdy líbila já? Má úžasný úsměv, ty oči, vlasy, je dokonalý." V tom měl Lukáš pocit jako by z tě věže právě padal. Ale nedal to na sobě znát. ,,Myslím, že ano jsi krásná holka. Komu by jsi se přeci nelíbila?" usmál se. ,,Děkuju. Tohle mi zatím žádný kluk neřekl." usmála se Diana. ,,Tak kdyžtak se dívej dál já musím....musím jít ještě něco zařídit." a bez dalších slov odešel napůl zlomený dolů. Dole na něj čekala hned u dveří Heidi. ,,Tak co? Už vím proč jsi se ptal ty kluku jeden." zasmála se, když ale viděla Lukáše úplně zlomeného a zdrceného i její úsměv zmizel. ,,Co se stalo?" zeptala se. ,,No...řekněme, že jsem se poprvé chtěl odhodlat k něčemu co jsem ještě nikdy v životě neudělal, ale hold tuhle bitvu vyhrál Tobias. Vždyť vlastně on je přece hezčí. Já bych neměl šanci ani kdybych byl támhle nevím kdo." odpověděl se slzami v očích Lukáš a odešel dolů sednout si na schodiště k hlavním dveřím. Později když se Diana vrátila dolů a všichni už spali, lehla si taky a usínala. Radnicí se toho večera opět rozléhala slova ukolébavky.