Nové jméno ✔️

Laskavý

Věděla to. Viděla to v jeho očích. Miloval Múirne velmi hluboce. Sidheag si nebyla jistá, jestli i on pohlédl do jejího srdce. Myslela si, že se sokové v lásce navzájem poznají. Jenže on měl oči jen pro svou milovanou. Bran nebyl jediný, komu se Múirne líbila, ale jeho city byly ryzí. A to Sidheag děsilo. ,,Tak o kom bych dnes mohla vyprávět..." zamyslela se Múirne. Sidheag ukázala na ni. ,,O mě? To ne," odmítla jemně. ,,Počkám, až se vrátí tvůj hlas a budeme moci říct si své příběhy." Sidheag chápavě kývla hlavou.
,,Dnešním hlavním hrdinou bude Mungan. Věř, či ne, Mungan býval knězem. Hlásal slovo Boží, pobýval ve vesnici, kde mu všichni naslouchali. Při zpovědích mu vyznávali své hříchy a on začal pochybovat. Nejdříve o lidech, protože chodili stále a stále jejich hříchy nebyly o nic menší. A jejich lítost nad nimi byla hraná. Potom začal pochybovat o Bohu, protože nikdy nedostal jedinou odpověď na tisíce svých otázek. A nakonec pochyboval o sobě. Tehdy jsem ho potkala. Šla jsem nakoupit, sklesle seděl na konci vesnice. Zeptala jsem se ho, co se mu stalo. Mungan vyprávěl o tom, jak celý jeho život byla jedna veliká lež. Nabídla jsem mu, aby se přidal k nám. Poprvé odmítl. Za dva měsíce však přišel. Vzdal se své víry, svého kněžství, odešel od svých oveček. Stal se obyčejným mužem. Zatím nenašel svou životní lásku, ale on je trpělivý. Nikam nespěchá. Je to neskutečně hodný člověk. Jsem moc ráda, že jsem mu řekla o tomhle místě, jinak by celý život nenacházel pravdu. A hledání je sice cesta, ale každá cesta by měla jednou dovést k cíli."

,,Nesmíš nad tím moc přemýšlet, ani se nekoukej na prsty. Prostě je zvedej a pokládej zpátky. Možná, že ze začátku to nebude znít libě, ale postupem času uslyšíš tóny ještě předtím než je ta píšťala vydá," popisovala Múirne. Sidheag se zatvářila smutně, dala píšťalu k ústům, nadechla se... Ale nenechala zaznít ani jeden tón. Položila píšťalu vedle sebe. ,,Copak se děje?" zeptala se Múirne a sedla si vedle ní na kámen. Sighead ukázala na píšťalu a zavrtěla hlavou. ,,Ale já vím, že ses to nikdy neučila. Jenže těžko budeš umět hrát, když na ni ani nesáhneš." V tom měla pravdu. ,,Zatím to ber jako seznamování, zkusíš si, jak se ti nejlépe drží, pak si nacvičíš správné dýchání. A ani se nenaděješ – budeš skvělým pištcem," řekla a věnovala jí úsměv, kterému Sidheag věřila. ,,Nechám tě tu samotnou, abys mohla hrát. Určitě uvítáš samotu, když si ještě nejsi jistá, zda tě k sobě píšťala pustí," zavtipkovala a odešla. Dívala se, jak její zrzavé vlasy mizí za stromy. Den se pomalu chýlil ke konci, její hraní nebylo o moc lepší, ale už zvládla jednoduchou melodii, která jí v uchu zněla hezky. Chtěla se pochlubit Múirne, ale zároveň chtěla počkat, dokud si nebude věřit víc. Vrátila se k ostatním. Někteří už večeřeli, děti usínaly v náručí svých rodičů a Múirne vyšívala. Zabraná do práce, soustředěně sledovala nit a měla pootevřená ústa.
,,Sidheag, pojď s námi povečeřet," vyzvala ji Mór a ukázala na volné místo u ohně.