One day (Stray Kids)

Část 1. :Co prosím?!

"Nicol vstávej jinak zase přijdeš pozdě do školy!„ ozve se hlas z přízemí rodinného domu. Dívka si rozespale sedne na postel, promne si ospalý obličej a pomalu se přemístí do koupelny. Učeše si své dlouhé hnědé vlasy, upraví si obličej a ve svém pokoji se oblékne do školní uniformy Sydneyské univerzity, vezme si batoh s učením a seběhne schody dolů. "Mami ségra je už dole.„ Upozornění matku dívčin mladší bratr Austin. "Nicol prosím pojď do kuchyně.„ Zavolá ji matka. Dívka přijde s mírně sklopenou hlavou k její mámě a v ruce mačká obě ramena od batohu. "Na tady máš svačinu a peníze, neutrať to všechno najednou jako vždy. Zítra máš narozeniny chceš udělat oslavu?„ podá matka dívce sáček se svačinou a peníze. Dívka dá jídlo hned do batohu a peníze do peněženky, kterou hned uklidí také do batohu. "Děkuju. Ne nechci žádnou oslavu stejně by nikdo nepřišel. Promiň mami musim běžet dneska píšeme test tak pa.„ řekne dívka, rozloučí se s matkou a svižným krokem odejde z domu.

Hned co dívka přijde do školy, běží do své třídy. Vtrhne do ní a rázem ztuhne ve dveřích. "Slečno Carterová jdete zase pozdě, jestli to takhle bude pokračovat budeme to muset řešit jinak než zůstáváním po škole. Teď si sedněte na místo máte na lavici test. Máte čas do konce hodiny a od spolužáků si o přestávku napíšete poznámky z hodiny.„ dívka sklopí hlavu "Ano paní profesorko omlouvám se.„ Řekne dívka potichu a jde si sednou na své místo. Po pravé ruce vedle ní sedí její né až tak dobrá kamarádka Molly a po její levé ruce je prázdná počmáraná lavice. Pozdraví Molly podívá se na prázdnou lavici a poté se pustí do testu. Test odevzdá těsně předtím než zazvoní na přestávku. Přestávka probíhá stejně jako každý jiný den. Třídní "borci" si dělaji srandu za šprtů nebo se muckaji se svýma holkama, Molly (obrazně řečeno) slintá nad klukama z vyšších ročníků, zbytek kluků z její třídy běhá po škole a dělají si naschvály nebo hází očka po holkách z nižších ročníků. A ostatní holky si zase povídaji o svých kravinách jako ne oblečení, make-up a celebrity. Jediná Nicol z celé třídy je zticha a nevšímá si ničeho a ani nikoho. Když zazvoní na hodinu propukne panika a všichni odchází nebo běží do svých tříd aby tam byli dřiv než jejich vyučující. Deset minut po zvonění a konečně přišla jejich profesorka ale nepřišla sama, hned za ní přišel pohledný mladík který má tmavě hnědé oči a hnědé vlasy, které byly v roztomilém rozcuchu. Jeho příchod nezaujal jen Nicol ale všechny dívky ve třídě. "Omlouvám se, že přicházím pozdě do hodiny ale řešili jsme něco ve sborovně. Mimochodem toto je váš nový spolužák Christopher Bang. Doufám že si s ním budete rozumět. Pane Bangu prosím posaďte se támhle vedle slečny Carterové, ta vám pak o přestávku na oběd ukáže naši školu.„ Řekne profesorka a ukáže na jediné volné místo ve třídě. Všechny dívky ho sledovaly jak nervózně jde k volnému místu. Když se posadí koukne se na dívku na jeho pravé straně, miloučce se na ni usměje a na tvářích se mu udělají celkem viditelné ďolíčky. Dívce mírně zrudnou líčka a oplatí mu úsměv, poté věnuje svoji pozornost profesorce která vykládá látku. Po zbytek dne, každou přestávku všechny dívky chodily jen za nově přichozím mladíkem a měli na něj otravné občas až moc osobní otázky. O obědouvou přestávku byly snad ještě horší. Všechny se dohadovali se kterou si mladík sedne. On ale nejevil zájem o žádnou z nich takže z hloučku uječených dívek odešel a zamířil k Nicol která seděla u oběda sama. Ostatní dívky je šokovaně a uraženě koukaly jak mladík od nich odchází. "Umm...Ahoj ty jsi Nicol že jo.„ Promluví na osamocenou dívku. "Ano jsem. Potřebuješ něco? Nebo jsi přišel jen proto že mi chceš připomenout že ti to tu mám ukázat tak počkej já se najim a můžeme jít.„ Řekne dívka s mírným úsměvem na tváři. "Ne to ne. Já jsem se chtěl zeptat jestli si k tobě můžu sednout.„ Odpoví mladík dívce a usměje se stejně roztomile jako ve třídě. "Ani můžeš. Počkat kdo ti řekl jak se jmenuju. Většina lidí mi řiká jen Carterová.„ Řekne dívka a za mračí se, mezi tim si mladík sedna naproti ní a položí si ruce na stůl. "Jo no ty si mě asi nepamatuješ. Dřiv jsem s rodinou bydlel naproti vám. Jako malý jsme spolu chodili ven. A řikala jsi mi Chrispy.„ zazubí se mladík. Dívka vykulí oči, její pohled vypadá velmi šokovaně a hned po té se začne potichu smát. "Co? Teď se vážně cejtim trapně, že jsem tě nepoznala.„ Řekne dívka pobaveně. "Já se ti omlouvám Chrisi.„ Omluví se mladíkovi usměje se na něj a vidličkou se začne rýpat v jidle. "Koukám, že ti to jídlo moc nejede. Koukal jsem, že hodiny stejně už žadný nemáme takže...tě zvu na oběd. Sice moc peněz nemám ale aspoň na hamburger s hranolkama a s kolou mít budu.„ Řekne mladík příjemný hlasem a zvedne se od stolu. "Jdeš? Nebo co se bude dít?„ Dodá mladík a ušklídne se. Dívka ani nedutá a beze slova se zvedne, mladík ji chytne za ruku a spolu odejdou ze školy.

"Tak kam chceš jít KFC a nebo Burger King? Tyhle fast foody jsou tak nějak nejblíž.„ Řekne mladík zatim co se dívá do mobilu. "Sto procentně KFC.„ Řekne dívka nadšeně a zazubí se. "Nezměnila jsi se.„ Řekne mladík dívce a šťouchne do ní loktem. Hned jak přijdou fo fast foodu nijak moc nevybírají, objednají si a mladík všechno jídlo zaplatí. Povídají si o tom co se dělo mezi tím co se neviděli. Poté co dojedli se mladík nabídl, že dívku doprovodí domů. Dívka neváhala, nabídku přijala a pěšky se vydaly k jejímu domu. "Ty Chrisi nechtěl by jsi nachvíli ke mě pujčila bych ti sešity aby jsi věděl co právě probíráme ve škole.„ Řekne dívka, když už stojí před svým domem. "Právě jsem se na to samí chtěl zeptat tebe. Jo ještě chvíli mám.„ Řekne mladík a zaculí se. "Aspoň ti to konečně ukážu.„ Potichu dívce zamumlá za zády.

Když přijdou do dívčina pokoje, dívka jde zamíří rovnou ke svému stolu, vyndá sešity ze šuplíků a dá je mladíkovi, který si je prohlédne a dá do batohu. Oba si poté sednou na zem, dívka věnuje svoji pozornost mobilu a mladík si zaujatě prohlíží dívčin pokoj. "Nicol? Co si myslíš o existenci magie?„ Řekne mladík zasněně a dívá se do okna, které je hned naproti němu. Dívka si odfrkne. "Co to je za otázku? Magie neexistuje.„ Řekne dívka s náznaky výsměchu a nachvíli odtrhne zrak od mobilu a podívá se na mladíka ale po chvíli se zase vrací k displeji svého mobilu. "Myslela by sis to i kdyby jsi to viděla na vlastí oči?„ Řekne mladík, který se stále dívá někam z okna a díky úsměvu, který se mu objevil na tváři jsou vidět jeho hluboké ďolíčky. "Cože jak to myslíš?„ Řekne dívka zmateně, svého mobilu si už nevšímá a dívá se na mladíka, který jí pohled oplácí s úsměvem na rtech a s jiskřičkamy v očích. Chris se zvedne ze země a podá dívce ruku. "Pojď se mnou. Uvidíš a za žiješ věci o, kterých se ti ani nesnilo.„ Řekne mrkne na ni jedním okem a z kapsy vytáhne zvláštní tmavě modrý krystal.

"Co to je?„ Zeptá se dívka, která má už takhle šokovaný výraz. "To ti vysvětlim potom. Po dáš mi ruku prosím? Věř mi.„ Řekne mladík nedočkavě a ušklíbne se na ní. Dívka mu pomalu podá svoji ruku a, když se ho dotkne v jejim pokoji nejsou ani známky toho, že by tam někdo byl. A však oba se objeví ve stejném pokoji a i ve stejném domě jenomže v jiném světě.