Nicol Carter-obyčejná dívka žijící obyčejný život
Christopher Bang-její nejlepší přítel z dětství a člověk co jí po znovu shledání změnil život od základů
"Nicol? Co si myslíš o existenci magie?"
"Co je to za otázku? Magie neexistuje"
"Myslela by si...
“Co se stalo?„ Řekne dívka vyděšeně. “Přenesl jsem tě do světa odkud pocházim.„ Řekne mladík s klidným hlasem a upraví si vlasy, které se mu při přenosu rozházely. “Co prosím?! Jak to jako myslíš?!„ Začne dívka hysterčit. “Takže za prví Nicol. Prosím uklidni se. A za druhý já jsem čaroděj umim kouzlit.„ Řekme mladík a rozpřáhne ruce. “Ne Chrisi ty nejsi čaroděj. Ty jsi magor. Nic z toho nechápu. A co je vůbec ten šutr co máš v ruce? Nějaký přenášedlo nebo co?„ Začne se dívka mračit a ukáže na krystal, který má mladík v ruce “Ano je to přenášedlo.„ Odsouhlasí mladík a krystal schová zpět do kapsy. “A co moje rodina vždyť mě budou hledat.„ Začne dívka hystericky běhat po pokoji. Když v tom se ozve hlas z přízemí domu. “NicoletoMoon Carterová můžeš laskavě přestat tolik dupat nepotřebujeme aby se tu propadl strop!„ Ďívka se zarazí a podívá se na mladíka který se na ní ušklínul. “Co to? Kdo to byl?„ Zeptá se mlatíka potichu. “Kdyby jsi tak nevyšilovala tak bych ti to řekl. Tvoje rodina tě hledat nebude jsou totiž tady v kouzelnym světě. Jo a tvoje jméno je tu trochu delší. Jmenuješ se NicoletMoonCarterová.„Řekne mladík se založenýma rukama na hrudníku. Dívka si jde beze slova sednout na postel a její pohled zarazí do země, po chvíli se mladík posadí vedle ní. “Takže už nejsme v Austrálii?„ Zeptá se dívka s pohledem stále zaraženým v zemi. “Ne nejsme. Teď jsme v Dranthii ve světě kouzel a magie.„ Řekne mlatïk zatím co se dívá na dívku, která je celkem mimo. “Dranthia jo. Takže zítra nejdu do školy to jsem ráda.„ Řekne dívka. A z dívky, která byla na zhroucení je znovu usmívající se sluníčko a šťastná si lehne za mladíka. “No tak to počkej. Do školy jdeš. Jsi tam zapsaná a támhle máš připravenou uniformu.„
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Řekne mladík a ukáže do rohu kde je uniforma připravená na figuře. Dívka se podívá na figurínu a začne uraženě kopat nohama “No nic já pujdu. Zítra vstaň v čas já si tě ráno vyzvednu. Jo a mimochodem svoje přenášedlo máš v šuplíku u nočního stolku.„ Když to mladík dořekl zmizel v tmavě modrém portálu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
