O den později mi Ethanol přinesla obleční. S odporem jsem vykládala vše do polic. Oblečení tvořilo pouze krajkované spodní prádlo nebo šaty které ukazují víc než zakrývají. Netuším co tady dělám, ale před očima mi probíhají jen ty nejhorší scénáře. Asi bych měla přestat koukat tolik na filmy... Pana Stylese jsem od té doby co mě sem poslal neviděla. Různý lidé se střídají a jedině když potřebuju na záchod mě pouštějí ven. Nejedla jsem už nejmíň dva dny. Kvůli stresu mám neskutečně stažený žaludek.
Mojí jedinou záchranou byla menší knihovna v pokoji. Netuším kdo ty knížky vybíral, ale musím uznat vkus má dobrej. S hlasitým zavrzáním se otevřou dveře. Otočím se tak abych lépe viděla na kudrnáče. Lehce překvapeně se na něj podívám. Poprvé se od mého únosu ukázal, jak milé...
,,Jak moc se chceš podívat ven ?" jeho křivý úšklebek značí pro mě jisté nebezpečí. ,,Proč ?" zeptám se opatrně jako bych se bála že každou chvílí vybuchne. ,,Vlastně to není otázka." přijde k mému šatníku. Lehce rozhozeně pozoruju jeho mohutné tělo prohrabující se v mém oblečení. Vpadá soustředěně až je to vtipný, ale nemám tu odvahu nato se zasmát. Vytáhne kus látky která po bližším zjištění jsou šaty. ,,Jdu na kurva dobrou pařbu a rád bych se pochlubil svojí novou kurvičkou. V devět buď dole. Nějaká služka co má dneska službu ti přinese ti sračky na ksicht." první věc která mě šokuje je jeho oslovení pro mě. ,,To jsem teď jako nějaká kurva." bez přemýšlení vyprsknu hnusně. ,,Proč by jsi tady jinak byla ?" můj hnusný ton hlasu mi oplatí minimálně tak pětkrát víc. ,,Nehodlám s tebou spát." rozhodně se zvednu z postele. ,,A já se tě nehodlám ptát." jsou jeho poslední slova před odchodem.
To mě jako chce znásilnit ? Pane bože co je to za člověka co dokáže žít s tím že ublížil nevinné holce. Nevědomky mi po tváři začnou téct slzy. Hledá mě vůbec někdo ? Hádám že si toho Maria všimla. Jako jediný člověk kterého mám. I kdybych tohle nepřežila Maria by s jejím dokonalým životem brzy zapomněla. Nikdo jiný by se po mně nepátral, nikdo by na mě nevzpomínal. Je to tak smutné že za celých devatenáct let mého života jsem nebyla schopná někoho takového nají.
Z přemýšlení o tom jak je můj život ubohý mě vyruší zaklepání na dveře. téměř automaticky se z mých úst vydere ,,Dále." natož do místnosti vejde poměrně mladá žena s krabicí v ruce. ,,Pan Styles chtěl abych vám toto předala." naprosto bez emocí položí krabici na stůl a hned odejde.
S povzdechnutím se zvednu z postele a otevřu již zmiňovanou bedýnku. Její obsah nebyl nic jiného než líčidla a jeden pár bot na opravdu vysokém podpatku. Podle hodin je ten nejvyšší čas abych začla s přípravou. Všechny tyhle možné věcičky mi dávají smysl pouze díky Marii nebo random videím na youtube na které jsem se z nudy dívala. Kupodivu mi odstín make-upu seděl stejně tak jako ostatní věci. Nejsem zrovna nejlepší v malování se proto použiju jen normální základ a tlusté linky které mě naučila má kamarádka. Rty přetřu narůžovělým leskem.
Šaty s bordovým odstínem pořád leží na posteli a já se k nim s naprostým odporem nahnu. Pod šaty nepřipadá v úvahu žádné spodní prádlo což je velmi znepokojivé vzhledem k poslednímu rozhovoru s Harrym jak jsem pochytila. Jsou to vlastně dva kusy spojený tenkým šněrováním po celé délce. Boty jsou stejné barvy a pro mě naprosto odpudivé tak jako šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
