desire h.s POZASTAVENO

three

,,M jdu na záchod hned jsem tady" řeknu kamarádce po pár hodinách nakupování. ,,Jo jasně, počkám tady" řekne moc zaujatá vybíráním krajkového spodního prádla.
Malá lež snad nikomu neuškodí... Moje potřeba vyprázdnit močový měchýř je vlastně nulová. Pouze moje tělo volá po jeho dávce nikotinu. Sjedu několik pater do přízemí kde vylezu zadním vchodem. Vylezu v nějaké tmavé špinavé uličce. Z kapsy vytáhnu zapalovač a nikotinovou tyčinku, kterou si následně strčím do pusy si zapálím. Maria by mě zabila kdyby věděla že jsem zase začla kouřit, ale od smrti mamky kdy tady pro mě nikdo nebyl se toho změnilo hodně"

,,Ty kokotet ! Zase jsi to posral !" ozve se křik uličkou. ,, Tobě někdy neco svěřit !" Aniž bych stihla něco zaregistrovat ozve se výstřel a kousek ode mne spadne tělo může. Z mého hrdla se vydere nekontrolovatelný výkřik, který následně utlumím rukou, přes ústa. ,,Do hajzlu !" křikne můžu s pistolí když si mě všimne. ,,Buď hodná holka a možná se dožiješ zítřka" zavrčí a přitlačí mi pistol k boku.

Z očí se mi začnou valit slzy. ,,Jdem" brunet mě chytne za paži a vede mě uličkou dál při čemž stihne vyjmenovat několik nadávek. Nechápu co se to tady děje. Právě předemnou zabili chlapa !
Můj dech se začne ještě víc zrychlovat a slzy pořád nemůžu zastavit.
Jeho potetovaná paže mě strčí do kufru dodávky. Prudký náraz z podlahou zapříčiní štiplavou bolest na dlaních. Bolestně zaskučím když se chci zvednout.
Auto se rozjede a já propadám ještě větší panice.
Zepředu se ozývají hlasy toho může co mě dá se říct unesl.
Auto brzo zastaví a já se ještě víc natisknu do rohu dodávky.

,,Co s ní mám asi jako dělat !?" z venku se ozve naštvaný hlas.

,,Nevím prodej jí, nech si ji jako děvku...Co já vím !?" ozve se druhej hlas.

,,Louisi ty jseš tak kokot" zahřmí ten první.
Dveře od dodávky se otevřou a dovnitř vnikne světlo na které moje oči nebylo zvyklé tudíž si automaticky dám ruku před obličej. Dovnitř vejde brunet co mě sem dostal a vytáhne mě na nohy. ,,Pojď !" zavrčí otráveně. Vytáhne mě vem kde na nás už čeká kudrnáč. Překvapeně se na mě podívá a následně nebezpečně ušklíbne.

,,Och jaká to náhoda" přijde ke mně blíž. Tahle věta mi potvrdí že se skutečně jedná o kudrnáče z klubu.
Přitáhne si mě blíž a následně otočí. Trhnu sebou když jeho ruka přistane na mém pozadí.

,,Měl jsi pravdu byla by škoda zabít takovou tvářičku, asi si jí nechám" podívá se na bruneta.
Právě si mě předali jako bych byla nějaká hračka ? To se mi snad zdá.
,,N-nešahej na mě" chci zní odvážně, ale zním jak malé štěně. Nato mi na tváři přistane facka. Překvapeně zamrkám a chytnu se na napadené místo. Ten parchant mi právě dál facku !

,,Do hajzlu kočko ještě jednou a zastřelím tě kurva" zavrčí naštvaně a táhne mě pryč od bruneta. Z očí se mi znovu spustí slzy. Téměř nic jsem neudělala a má tu potřebu mě mlátit. Kde jsem se to ocitla...
Dojdeme k luxusnímu Jaguaru XJ. Kudrnáč mě posadí na přední sedadlo téhle krásky a sám si sedne na místo řidiče. ,,Nikomu nic neřeknu přísahám jen mě nech jít" vykoktám když nastartuje auto. ,,Drž kurva hubu" zavrčí společně s zabručením motoru. Auto se rozjede vpřed do Londýnských ulic. Natočím se k okýnku se snahou určit kde jsem, ale nepoznávám jedinou část města.

Autem se rozlehnou hluboké tóny mě dost známé písničky.
,,Posloucháš Green Day miláčku ?" zeptá se mě když si všimne mého pohledu. Jen přikývnu.
,,Tady se odpovídá slovy" zavrčí.

,,Ale já ne" vyplivnu na něj hnusně. Auto prudce zastaví. ,,Doprdele, ale teď jseš tady a jseš moje. Kurva takže ještě nějaké námitky a nebudu mít problém tě zastřelit" zakřičí až sebou trhnu. ,,Rozuměla jsi kurva !?" zakřičí znovu. ,,A-ano" vystrašeně přikývnu.
Blahopřeji můj výlet do Londýna končí tím že mě zavraždí nějakej sociopat co vlastní kluby. Takový konec jsem si vždy přála.

Cesta probíhá v naprosté tichosti což zdřejmě bude tím že se bojím cokoliv říct. Nebo že můj únosce není zrovna výřečný typ. Asi se bojím že mě zabije ve spánku jelikož tady možný fakt všechno, ale i přesto že všechnu mojí energii jsem vypotřeboval na neustálý pláč tak jsem unavená, ale stejně nemůžu usnout.
,,Jsem tady" řekne naprosto bez emocí když přijedeme k velkému luxusnímu domu. Vystoupím z auta a hned obdivuju tak nádhernej dům.

,,Budeš tam stát a čekat až tě někdo z bodyguardů zastřelí za nepovolený vstup nebo tu svoji kundičku přesuneš dovnitř"

Ignoruji jeho oslovení pro mě a vydám se za kudrnáče dovnitř. Okolo obrovského pozemku se rozprostírá les což bohužel snižuje moje možnosti útěku. Vevnitř je to zařízeno moderně a jak jinak než taky velmi luxusně.

,,Né že by mi vadilo kdyby jsi tady chodila nahá, ale hádám že nějaké to oblečení budeš chtít" řekne když odhodí sako a začne si chystat kafe v prostorné kuchyni.
,,Mám s-svoje věci" zašeptám.

,,Ale tvoje věci mě kurva nezajímají" odcekne. ,,Řekni Ethanol svoje míry a  padej do pokoje až budu něco chtít pošlu pro tebe" otočí se ke mně zády a naproto mě ignoruje. Kromě toho problému že jsem někde kde to neznám s mužem co v každé větě použije minimálně jedno sprosté slovo a vyhrožuje mi smrtí je ten že nevím kdo je Ethanol.

,,Pan  Styles mě požádal abych vás zavedla do vašeho pokoje" ozve se hlas z haly od kud jsme přišli. Když se otočím spatřím postarší paní s úsměvem na tváři. Jen přikývnu a vydám se za ní po schodech nahoru. ,,Jen bych prosila tvé míry a jméno" usměje se když mě dovede před dveře. ,,Jmenuji se Jacqueline" zkusím se usmát. ,,Francouzka ?" optá se ješe poté co si vše zapíše. ,,Mamka" dodám. Na to jen Ethanol pokývne a nechá mě tady samotnou. Nakonec tedy vejdu do pokoje. Je to naprosto obyčejný pokoj s velkou postelí, malou knihovnou, stolem a pár skříňkami. V místnosti se ještě nachází jedny dveře které vedou do polo plného šatníku. Je tady pár obyčejných triček nebo tepláků či tílek. Chybí pouze spodní prádlo. Povzdechnu si a sednu si na měkkou postel. Přitáhnu do nohy blíž k tělu a do kolenou zabořím hlavu.

Tak takhle dopadl můj výlet do Londýna ? Místo času stráveného s nejlepší kamarádkou sedím někde. Však já ani nevím kde ! Už nemám ani sílí brečet. Jsem vystrašená, unavená a mám hlad. Můj už tak dost ubohej život se mi bortí před očima.

Další kratší kapitolka, ale ta příští už bude dle mé míry nebojte. Jak jinak než se omlouvám za chyby