w h e n a r e y o u | Queen

💖 | 25. Peníze | 💖

Kapitola 25 - Peníze

Pohled Sophie
S Brianem na sebe při snídani jen pokukujeme. Ani nesedíme vedle sebe, ale celkem daleko. Je to mezi námi takové... napjaté a nejisté. A to mi fakt není příjemné. Je mi líto, jak se cítí. Cítí se zrazený. Na dnešek jsem přespala u něj. Postel byla velká dost, abychom se na ni vešli oba. Ani jsme si nepovídali, prostě jsme si lehli vedle sebe a usnuli, jakoby mezi námi nikdy nic nebylo. A to mě tak moc bolí.

Brian řekl něco Kylie, něco, co ji naštvalo. Ta pak utekla pryč a Roger za ní. Netuším, co jí Brian řekl, ale určitě to nemyslel špatně. Bri takový není.

Zanedlouho se ale ti dva zase vrátí, sednou si vedle sebe jako nic a v klidu snídají mléko s čokoládovými křupínky. Vypadají jako malé děti.

Zanedlouho do místnosti vejde pan Harper s nějakou paní s vyčesaným vysokým culíkem, jak Ariana Grande, akorát s vlasy černými jak uhel. Ti dva si před nás stoupnou a všichni se na ně otočíme. Při tom se ještě naposledy setkám s Brianovým pohledem.

Pan Harper si odkašle a spustí: "Takže, rád bych vám představil dámu, která mi s celým tímto projektem pomáhá. Toto je paní Alma Jepsenová."

"Říkejte mi prostě Alma," usměje se na nás sympatická paní.

"Společně jsme se domluvili na jedné věci. První bychom moc chtěli poděkovat těmto šikovným mladým dívkám, bez kterých bychom tohohle nebyli schopni." Na to nám začnou pan Harper i Alma tleskat a postupně se k nim přidají i členové kapely, kteří jsou stejně pořád ještě trochu mimo. Ale Brian říkal, že jim vše vysvětlili, takže by měli vědět, o co jde. Rozhlédnu se kolem - John se usmívá na Susan a ona na něj, Freddie si hraje nervózně s prsty a Amberly se opodál stále věnuje své snídani, Roger Kylie na tajňačku krade z misky křupínky a schytává od ní vražedné pohledy a Brian... Brian zase kouká přímo na mě. Hned se podívám někam jinam. Ten jeho pohled mě zabíjí.

Tohle je vlastně ještě horší, než kdyby na mě byl naplno naštvaný. Přespala jsem u něj a říkal, že na mě není naštvaný, ale je tak... odtažitý. Potřebuje se po tom všem pořádně vzpamatovat? Stejně se jednou budeme muset rozloučit...

A tak se zase otočím na pana Harpera, který dál povídá. "Slečnám dáme peněžné odměny, protože jste neměly lehký úkol." Na to žádná z nás nic neříkáme. Nechceme odmítnout peníze a zároveň je ani zas tolik nechceme. Ale nedokážeme říct "Ne, to je dobré", protože to není dobré. Tohle nás skutečně poznamenalo. "S Almou jsme se dohodli, že vás zase pošleme domů."

Susan se prudce zvedne a zamračí. "Kecáte, chcete nás naklonovat."

Pan Harper na ni vykulí oči a nevinně zamrká. "To byl původní plán, ale rozmysleli jsme si to. Susan, od kdy je slušné odposlouchávat cizí rozhovory?" ušklíbne se.

Susan se nejistě zase posadí. "Tak to pardon. Ale jestli mě naklonujete, bude to katastrofa. Mě nikdo dvakrát nechce, tím si buďte jistý."

Pan Harper se usměje. "Neboj, nikdo se klonovat nebude. Po snídani se všechny čtyři vrátíte domů ze školy, jakoby se nic nestalo. Váš věk se bude pomalu taky vracet do normálu, tak měsíc to potrvá, ale nic moc se na vás nezměnilo, takže myslím, že to je v pořádku."

Kylie spadne lžíce. "To si děláte prdel, ne?"

"Nějaký problém?" zeptá se starostlivě pan Harper.