Kapelu Queen se rozhodne jistý cestovatel času zabít. Teď je na čtyřech obyčejných holkách, aby kapelu zachránily. Ani jednu by ale nenapadlo, že si ke členům kapely udělají zvláštní vztah 💖💖.
V a r o v á n í : sprosté výrazy
Nová kapitola každý...
Pohled Susan Cítím se, jakoby se na mě všichni dívali, i když tomu tak asi ani není. Po tom všem se cítím ve škole úplně jinak. Ve škole, do které jsem zvyklá chodit každý den a doteď mi to ani nedělalo takové problémy. Chápu teď asi, jak se cítí Kylie. Posadím se do lavice a všechno najednou vnímám jinak. Všimnu si, že celou dobu v lavici sedím sama a nikdo si mě nevšímá, nikdo ke mně nejde. Až teď mi dojde, že jsem vždycky za všemi chodila já. Ale jim jsem vlastně ukradená. To je dneska nálada...
Do třídy přijde Sophie s velkými tmavými kruhy pod očima a rospuštěnými vlasy. Ona do školy nikdy nenosí rozpuštěné vlasy, buď culík nebo nejčastěji dva copy. Ale rozhodně ne rozpuštěné. Jen se krátce setkáme pohledy a dál ignorujeme.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Kylie Vejdu do školy s pohledem jako vždy k zemi. Nestojím o to se někomu tady podívat do očí. Nezaslouží si můj pohled. Zamířím rovnou ke své skříňce, ale celé mi to pokazí ta kráva Olivia. Stojí před mojí skříňkou s nějakým klukem.
"Uhněte," zavrčím s pohledem za ně, ne na ně.
Olivia se na mě otočí a sladce usměje. "Jejda, ty jsi už přišla. My jsme mysleli, že už jsi zase nemocná."
Nikdy jsem nebyla doopravdy nemocná. Do školy jsem často nechodila, protože jsem tam prostě nechtěla. Kdo by chtěl mezi všechny tyhle nechutné lidi? Třeba Sophie, ta je ve škole pořád, ale já dost často chybím. Mojí mamce je jedno, že mě nechává doma, ani nemusím předstírat nemoc, takže je to cajk.
Zamračím se na ně a zvednu bradu. "O ty tvoje řeči okolo nestojím, prostě mě pusťte ke skříňce."
Olivia mi i s tím klukem uhne, abych se dostala ke skříňce, ale zůstane stát vedle. Co ta blbka zase chce? "Tak co, Kylie? Už sis našla kluka, nebo jsi pořád single?" Nejvíc mě na ní sere to, jak se snaží pořád působit přátelsky, ale přitom do mě rýpe. Moc dobře ví, že se mi nikdy nelíbili kluci, kterým jsem se líbila já. A že jich moc nebylo... Rodiče mi vždycky říkali, že se líbím více klukům, ale stydí se mi to říct. Hah, dobrý vtip.
"To je snad moje věc, ne?" odpovím jednoduše a věnuju se přezouvání z mých černých bot na platformě.
"Nechceš to říct?" opře se Olivia o skříňky vedle mě.
"Hleď si svého. Neřekla jsem, že kluka nemám," ukončím to, zamknu skříňku a odejdu na druhý konec školy, hlavně abych od ní byla daleko.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Amberly Ve škole se nemám chuť s nikým bavit. Dokážu myslet už jen na Freddieho. Ani se nesoustředím na učení, ze kterého mám normálně celkem dobré známky. Při hodině jsem zadívaná do stropu a myslím na Freddieho úžasné tmavé oči. Představuju si, že se tu objeví. Prostě se tu z ničeho nic objeví, s korunou na hlavě, černými linkami u očí a mikrofonem v ruce. Sním o tom, že mi zazpívá, aby mě rozveselil. Přesně to by udělal. Chci ho zpátky...
"Amberly Jonesová?" uslyším najednou zvýšený hlas učitelky. "Já vás tady učím, všechno vám vysvětluju a snažím se, abyste tomu porozumněli a ty nevnímáš? Víš, jak je to pro mě nepříjemné vůbec?"
Kdybyste věděla, milá paní učitelko, co jsem včera všechno za jednu minutu stihla a zažila, taky byste asi úplně nemyslela na pitomou chemii. "Pardon," zamumlám skoro neslyšně a nenápadně zakoulím očima.
"Já se tady snažím vážně úplně k ničemu. A to vaše pardon si klidně říkejte pořád dokola. Zbytek tohoto témata se teď doučíte sami podle učebnice a příští hodinu píšeme." Na to se jako odpověď ozve nepříjemné mumlání celé třídy.
Zamračím se. "A co jsem tak strašného udělala?" Vždyť jsem se jen chvíli dívala do zdi, to nesmím?
Učitelka na mě vytřeští oči, jako bych byla úplně natvrdlá. "To si děláš srandu, ne? Co jsi tak strašného udělala? Asi pět minut tu na tebe mluvím a ty nic, vůbec nereaguješ, Amberly. Vzpamatuj se laskavě."
Ale vy jste nepotkala živého Freddieho Mercuryho, paní učitelko...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Sophie Při hodině mám na stole diář a kreslím Briana. Moje sousedka se mě pořád ptá, co je to za cápka a já jen říkám, ať to neřeší. Vždy se na ni aspoň pousměju, aby si to nevzala špatně. Nerada si dělám nepřátele. Sousedka mi malou kresbičku tužkou aspoň pochválí a já se na ni usměju a poděkuju. I když dneska fakt nemám náladu být nějak extra milá...
Dali mi úkol se s Brianem sblížit a pak mi ho vzali.
Ahojky, tak jsem tady zas 😁. Teď mi došlo, že jsem si zase něco usmyslela a neplním to - chtěla jsem kapitolu u té knížky se super hrdiny (u té blbosti 😂) vydat každou středu a dneska se tak jako probudím a říkám si, že super, už je středa, tak něco napíšu a vydám a ono hele, on je čtvrtek 😂. Takže kapitola vyjde o den později no 😅😂. Ale díky moc za milé komentáře u téhle knížky, jsem mega ráda, že to někoho baví ❤️. Mějte se famfárově a zase zítra, ahoooojky 👋👋🌸💖
