Kapelu Queen se rozhodne jistý cestovatel času zabít. Teď je na čtyřech obyčejných holkách, aby kapelu zachránily. Ani jednu by ale nenapadlo, že si ke členům kapely udělají zvláštní vztah 💖💖.
V a r o v á n í : sprosté výrazy
Nová kapitola každý...
Pohled Sophie Probudí mě ostré denní světlo. Zamžourám a podívám se na rockového kytaristu, ležícího na posteli vedle mě. Něco mě prostě donutí ho pohladit po tváři. To něžné gesto ho probere, Brian otevře oči a podívá se na mě.
"Tak to bylo fakt romantické probuzení, vy dva." Leknu se, když uslyším kousek od nás vysoký sebevědomý hlas. Otočím se a vidím, jak před námi stojí Roger s rukama v bok.
"Co tu chceš?" zaúpí naštvaně Brian a schová si hlavu do polštáře. "Musíš všechno pořád tak kazit?"
Rog nakloní hlavu na stranu. "Chudák Deaky mě zavolal, že neví, co s vámi dvěma dělat."
Všimnu si nervózního Johna, jak stojí u dveří s rukama za zády a věnuju mu rychlý omluvný pohled, on se na mě jen nejistě usměje.
"Tak ale lidi, budete se tam ještě válet dlouho?" zakoulí očima blonďák. Ten je fakt otravný, nemůže prostě vypadnout? "Chápete, jak je Deakymu? Tu na vás takhle koukat..."
"Deaky není malé dítě, Rogere," zamračí se na něj Brian.
"Prostě vylezte," založí si ruce na hrudi Roger. "Jo a za deset minut je taky snídaně, kdyby vás to zajímalo." Pak se otočí na Johna. "Jdeme?" Na to oba otevřou a nechají nás tam s Brianem samotné.
Brian se praští dlaní do čela. "Omlouvám se, Sophie. Ten kretén musí prostě všechno vždycky zkazit." Pak se na mě něžně usměje a prohrábne mi vlasy. "Jak ses vyspala, lásko?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Kylie Kurva, chtěla bych se ráda jenom najíst. Jenomže jakmile se jen trochu hnu, začne mě bolet hlava, jakoby mi měla prasknout. A vytéct mozek. A oči taky. Jako volská oka.
"Hej, brouku," řekne Roger a podrbe mě ve vlasech. "Včera jsi nás všechny překonala, gratuluju."
"Jdi někam," zakoulím očima. "Příště mě hlídej."
On ale jen pozvedne obočí. "Mně ses tak ale líbila. Skoro jsem tě měl v posteli."
"Skoro," zašklebím se.
"Ale jiní dva si to v noci rozdali," uchechtne se a ukáže ke dveřím, ve kterých stojí stejně rozespalí Brian se Sophie. Jop, je na nich vidět, co dělali v noci místo spaní. I když já jsem taky úplně nespala. Prý jsem spadla ze stolu a usnula asi ve dvě a museli mě odnést do pokoje. Možná mě nebolí hlava jenom z kocoviny, ale i jak jsem se praštila o zem. Au. Zasraný alkohol. Poprvé, co se opiju a dopadne to takhle, bezva.
"A to se ani neopili," uchechtne se Rog a šklebí se na ty dva, kteří si nervózně sedají vedle nás. Ale pořád nám tu někdo chybí... Susan. Je mi to fuk, kde je, bolí mě jenom přemýšlet.
"Měla bys něco sníst, drahoušku," říká mi Freddie, sedící vedle mě z druhé strany.
Položím si bradu na stůl. "Ah, nechtě mě žít."
"Řeknu ti, včera jsi byla fakt na sračky," uchechtne se zpěvák.
"Vy taky," zakoulím očima.
"Ale na tebe jsme fakt neměli," směje se Freddie dál.
Na to začnu mlátit hlavou do stolu, abych nějakým způsobem vyhnala tu bolest, ale stejně nic nepomáhá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Susan Na snídani se ani neuráčím přijít. Co kdyby tam byl Gary? Už jenom kdyby tam prošel, dostala bych husinu. Co nám ten hajzl tají? Nedokázala bych se mu podívat ani do očí. Ten prasák mě tam ošahával. A to mi byl ze začátku sympatický.
A tak celé ráno strávím sledováním videí na Youtube na mobilu se sluchátky v posteli. Chvíli ani neslyším ťukání na dveře, když si toho ale všimnu, hned zařvu: "Dále!"
Dveře se pomalu otevřou a v nich stojí John s ustaraným pohledem. Hned přijde a posadí se na postel vedle mě.
"Co je?" zeptám se nervózně. Rozhodně nechci, aby věděl o tom Garym. Co kdyby se starostlivý Deaky rozhodl si to s Garym vyřídit a ten hajzl by mu ublížil? To nesmím v žádném případě dopustit, takže nesmím ani dát najevo, že něco není v pořádku.
"Ty nepůjdeš na snídani?" ptá se Deaky a chytí mě za ruku, kterou mi následně hladí palcem.
Jen zavrtím hlavou. "Nemám vůbec hlad."
"Děje se něco?" zamračí se podezřívavě John.
A v tu chvíli mi jako naschvál zakručí v břiše z hladu. Zmateně zamrkám a nahlas nervózně polknu. "Já..."
Najednou v Johnovi jakoby úplně přepne a chvíli na mě trochu vyděšeně kouká. "Ty máš... t-ty holčičí problémy?" pípne opatrně.
"Co?!" vykřiknu. "Ne! Nemám!" Na to si zakryju stydlivě obličej rukama. "To neřeš, Deaky. Nemám holčičí problémy, jenom... jsem se špatně vyspala, chápeš?"
"Aha," pokývá smutně hlavou John.
Omluvně se na něj podívám. "Promiň, já... já jsem na tebe nechtěla vyjet. Asi nemám náladu být mezi lidmi." Chudák musí být zmatený z toho, kolik důvodů jsem mu tu už navykládala... nemám hlad, špatně jsem se vyspala, nechci být mezi lidmi. A sakra mě štve, že to fakt zní jako krámy.
Deaky se na mě jemně pousměje. "To je v pohodě, Susan. A fakt nechceš, abych ti třeba vzal nějaké jídlo sem?"
Podrbu se na bradě. "No... tak dobře. Díky, Johne."
Deaky už si to míří ke dveřím, kde se ještě pozastaví a otočí na mě. "Mám ti vzít čokoládu?"
Úplně zrudnu. Chytím nejbližší polštář a hodím ho po něm. "DEACONE!" John radši rychle proklouzne dveřmi a zmizí.
Brýden, už jsem tady zas (to fakt píšu skoro v každé kapitole 🤦♀️😂). Tak jak jste si dnešní kapitolu užili? Já vůbec nemám dneska náladu, protože je 8 a za dvě hodiny budeme volat s přírodopisářkou 🙄. Prosím zachraňte mě někdo 😭. Ale vy se mějte famfárově po zbytek dne a zase příště, čau 👋👋👑🤟
