Story about us

První část - July

July's POV:
První co jsem po probuzení zaznamenala byl můj otravný budík. Abyste pochopili nemám dotykový telefon. Má rodina si nemůže dovolit nic jiného, než nájem který je už tak nízký díky tomu, že bydlíme v jednom z nejmenších bytů které v celém městě jsou. Jsme tu celá rodina můj starší bráška Josh, mladší sestřička Joy a já prostřední dítko July. Moje matka Jessica má něco jako koníček pojmenovávání svých dětí na písmeno "J".

Můj otec od nás odešel když jsem se narodila a nikdo netuší proč. Matka mi to vždy dávala za vinu takže nečekejte milující mámu která vám poví pohádku před spaním nebo vám pofouká bebí. Ne. Je mi líto že mi to dává za vinu ale co nadělám.

Josh je něco jako můj a Joyin ochránce před vším špatným. Jediný problém je ten že brzy odjíždí na vysokou. Já na vysokou nesmím. Nikdo by se nemohl starat o Joy. Matka pije jako násoska a nepracuje. Jediný příjem rodiny je Josh a já. Už brzy jen já. Je to smutné ale je to tak.

Ve škole nemám kamarády. Žádné. naprosto všichni mě znají jen díky mé nechutné minulosti a samozdřejmě mě soudí což je v této době naprosto normální. Vždy ve škole musí být obětní beránek, no ne?

Myslím že tohle je o mém životě naprosto a úplně všechno důležité. O mé minulosti se bavit nebudeme, rozhodně to není nic o čem bych chtěla mluvit.

V tuhle chvíli se připravuju na nejtěžší rozhovor co jsem zatím vedla.. Můj velký bráška odjíždí na vysokou. Bude mi moc chybět ale nemůžu ho zde držet. Je tu oblíbený má zde milující přítelkyni a sestry, ale vysoká byla vždy náš společný sen který si nyní splní sám.

"Měj se krásně bráško, hlavně tam nebal žádné barové kočky a soustřeď se hlavně na studium ať tě nemáme na říjen doma.„ zasmáli jsme se protože oba víme že to stejně nedodrží. Josh mi neodpověděl a jen mě objal. Potom mi vlepil pusu na čelo, nastoupil do jeho auta a odjel přesně 2 235 km daleko ode mě. "Budeš mi chybět" zašeptala jsem do větru a zašla zpět do bytu

Když jsem se vrátila do bytu již na mě čekala matka a její zlý opilí chladný obličej. Já se na ni jen velmi krátce podívala a hned poté svůj zrak přesunula na podlahu podemnou.

Radši jsem se ihned dopravila do teď už svého pokoje. Abych vás uvedla do děje, pokoj jsem vždy sdílela s Joshem a jelikož už tu není, tak mám pokoj pro sebe. Není to sice žádná velká výhra, ale malinko soukromí přijímám s otevřenou náručí.

"Jul?„ uslyšela jsem najednou tenký hlásek mé šestileté sestřičky,kterou si matka udělala s nějakým neznámím chlapem v baru na záchodě. "Copak princezno?„ Zeptala jsem se jemně. Když za mnou Joy přijde neznamená to většinou nic dobrého. "Kdy uvidíme znovu Joshe? Chybí mi.„ Zašeptala s uplakaným tónem který mi prostě zlomil srdce. Stáhla jsem si ji na klín a zašeptala ji do vlásků "brzy princezno moje, brzy"

Ahoj tohle je oficiálně první kapitola " Story about us. Snažila jsem se psát bez chyb ale čeština není moje silná stránka.

Chraňte se, nejlépe zůstávejte doma a noste roušky.

🤍Užívejte života🤍
_Princezna_