Vánek jara,
ve vlasech kytku,
jen tak stála.
A v tom zbytku,
co tam dělala,
nikdo neměl zmínku.
Topila se,
nikdo nevolal linku.
Volala,
bez účinku.
A tak se poddala,
modrému pramínku.
Naposled se usmála,
zašeptala kamínku,
a v modři zmizela.
***
Tak je tu po dlouhé době nová básnička. Na začátku, když jsem začala psát tuto básničku, jsem chtěla vyjádřit svoji radost z jara a pocity, z té nádherné rozkvetené přírody. No....Potom se to nějak zvrhlo a napsala jsem tohle...
Doufám, že tato trochu depresivní báseň, Vám nezkazila náladu.
Mějte se nádherně a do komentářu mi napište jak se Vám básnička líbila.
ČTEŠ
Everything
De TodoJen prostě básničky. Krátké, ale snad potěší. Sem tam budu dávat i citáty, které mi připadají pěkné nebo přínosné.
