Coincidence |Larry| ~POZASTAVENO~

22.

Harry
S palačinkou v ruce jsem si chystal batoh do školy. Měl jsem hodně času, ale rozhodl jsem se už jít do školy a po cestě se zdržet v parku. Vzal jsem si sluchátka a po rozloučení s Gemmou, která právě nadšeně snídala můj výtvor jsem se rozešel ke škole.

Slunce ještě úplně nevyšlo, takže atmosféra v parku působila i trošku strašidelně. Mířil jsem k jezírku u kterého jsem se rozhodl volnou chvíli strávit.

Okolo mého boku se obmotala silná paže a na puse se ocitla něčí dlaň. No skvělý, chystá se mě znásilnit nějakej úch-

Paže na mém boku mě prudce otočila a já zjistil, že to byl celou dobu Louis.

Louis
Zrovna jsem mířil ke škole, když jsem viděl kudrnatou hlavu, jak vstupuje do ještě tmavého parku. V uších měl sluchátka. Větší blbost ho nenapadla?

Rozhodl jsem se ho postrašit.

Když jsem za ním s během doběhl, silně jsem si ho přitáhl k sobě a druhou ruku mu dal přes pusu. Cítil jsem, jak ztuhnul.

Otočil jsem ho čelem k sobě a vyndal mu z uší sluchátka.

„Poslouchat písničky teď a tady je celkem blbej nápad, víš to? " zeptal jsem se ho káravě, zatímco jsem ho lehce políbil na rty načež se zaculil.

Po půlhodině strávené u jezírka jsme ruku v ruce stáli před školou. Měl jsem první hodinu přednášku v opačné straně budovy, do které se vchází jiným vchodem, takže jsme se pro zatím museli rozloučit.

Otočil jsem se k němu, postavil se na špičky a procítěně ho políbil, načež se spokojeně usmál.

„Užij si den, Hazza, " řekl jsem mu a s posledním úsměvem se rozešel z druhé strany budovy.

Za batoh mě někdo stáhl do uličky. Podíval jsem se kolem sebe. James a dalších pár kluků z jeho party. Kurva, tohle nevěstí nic dobrého.

„Buznička si někoho našla, hm?" zeptal se mě, zatímco mě narazil na zeď. Na odpověď však nečekal a pokračoval.

„Víš, Tomlimsone, vždycky jsi byl divnej, ale tohle je moc, " řekl a pěstí mě uhodil do břicha, načež jsem bolestně zasténal.

„Teplouši jako ty nám, normálním lidem, kazí pověst, " zasyčel mi do obličeje a uhodil mě znovu, silněji, načež mě shodil na zem.

„Jste jenom nechutný čub-" přerušil ho mě dobře známý hlas.

„Co si to o sobě myslíš, ty kreténe? Okamžitě vypadni, než tě zkopu já, ” rozezněl se uličkou hlas, ze kterého šel mráz po zádech.

„Vzpamatuj se, Tomlimsone, " prohodil směrem ke mě James a s posledním kopancem do mého břicha se svojí partičkou odešel.

„Lou, jsi v pohodě? " zeptal se mě černovlásek a pomohl mi vstát.

„Líp mi ještě nebylo, Zee " odpověděl jsem se značnou ironií v hlase, načež jsem se pro odlehčení situace zasmál a s jeho pomocí se dobelhal k ředitelovi, kterému jsme vše nahlásili.

Takhle se sebou přece jednat nenechám, no ne?