Who I Am?

¦4¦ - S Nedem na schůzce

,,Tady máte slečno." Mrkl na mě číšník. Snažila jsem se co nejmileji se usmát a hned jak zmizel za rohem, protočila jsem očima a brčkem natáhla trochu malinové limonády. Už jsem stihla vypít teplé kakao a teď jsem potřebovala něco studeného a osvěžujícího, protože se mi začali vařit buňky od vzteku.

Peter už tady měl být před hodinou a půl, ale zdržel se. Přitom on navrhl dát si schůzku v této kavárně se slizkým číšníkem. Tony možná zařídil tyto schůzky, ale stejně jsem Peterovi nevěřila, takže jsem mu dala na oblek sledování. Jenže sledovač je stále na obleku a oblek je v tašce, takže pořád ani trochu netuším, kde je.

,,Čekáte na přítele, slečno? Protože mně za chvílí končí služba, mohli bychom někam zajít a hlavně pryč z této díry, co říkáte?" Přisedl přede mne ten číšník. ,,Jsou teprve 4 hodiny." Usmál se a ukázal mi displej mobilu, na kterém byl přesný čas a tapeta s holkou, kterou líbal.

,,Nebo bych já mohla najít tuto holku, a říct, jak jste mě chtěl vzít ven, co myslíte? Nebude výhodnější zmizet?" V tu chvíli jsem se podívala ven přes výlohu. Peter a jeho kámoš Ned mířili ke dveřím. ,, No to snad ne," vydechla jsem. Číšník mezitím raději zmizel a já jen koukala na židli, kde si sedl Peter i s Nedem. Ne nekoukala, propalovala jsem to místo.

Jak jsi mohla pohledem propálit tak roztomilého kluka? Vždyť to je zločin zabíjet tak krásné kluky! Fajn, kdyby tam byl nějaký stařec, tak bych byla zticha, ale...

,,Jak jsi mu to mohl říct!" Opřela jsem se o stůl a než stihl uhnout, už jsem ho držela za límec flalenky. Peter vyvalil oči a začal ze sebe sýpat omluvu, nemohl moc dýchat, a tak to znělo spíš jako zběsilé kňučení psa. Pustila jsem ho, ale stejně jsem na něj zůstala zírat ze vzdálenosti, kdy by nebylo těžké nahnat mu strach pouze dýchnutím. ,,Víš, že bych ho teď měla přinejmenším zabít, že?" zavrčela jsem Peterovi do obličeje.

,,C-cože?! Ne, to ne. Já nic neřeknu, slibuji!" Zběsile začal mávat rukama kolem sebe Ned. Já se stáhla zpět na svou lavici, usrkla z brčka a měřila si je nenávistnými pohledy. Chtěla jsem, aby si mysleli, že přemýšlím, jestli jejich mrtvoly zakopu do země, nebo je hodím na nedalekou skládku. Samozřejmě jsem Neda nemohla jen tak zabít. ,,Fajn," prskla jsem,  ,,Ale budu za to něco chtít."

,,No..Fajn...Jsem Ned L..." ,, Edward 'Ned' Leeds - 16 let, 10.listopadu 2001. Máš posedlost na star wars a stavění lega. Považuješ se za nejlepšího přítele Petera. Jsi členem akademického decathlon týmu. Líbí se ti Betty Brant a nazýváš se jako chlápek v křesle nebo taky dispečer, jímž ale nejsi." Podepřela jsem si hlavu rukou, usrkávala z brčka a sledovala jejich reakci. Jo, jsem hnusná mrcha a baví mě děsit lidi tím, že o nich vím informace, jež nikomu neřekli.

,,Tobě se líbí Betty?! Ale to jsi mi neřekl." Koukl na něj ublíženě Peter. Ned zpanikařil a nejdřív jen otevíral pusu a kukal ze mě na jeho nejlepšího kámoše. ,,Ale já to neřekl nikomu, kámo. A vůbec nechápu, jak to ví! A ty jsi jí řekl moje pravé jméno? Ani učitelé neví, že se jmenuji Edward, víš to jen ty!" Začalo se schylovat k docela hnusné hádce a já se rozhodla zakročit. Asi by nebyl dobrý, kdybych mu hned na první schůzce zničila nejlepšího kamaráda.

,,Uklidni se, s Peterem jsem do včerejška nemluvila, a pokud myslíš, že by mi řekl něco takového, když jsme se spolu půl hodiny bavili, tak Petera až tak moc dobře neznáš. Vždyť on ani není schopný se mi přiznat, že potřebuje dohled."

,, Ale já nepotřebuji, aby na mě někdo dohlížel!" křikl a rozhodil rukama. Já na něj ukázala a nahnula se přes stůl k Nedovi. ,,Vidíš? Takže se oba dva můžete uklidnit, protože já mám ještě práci a nepotřebuji tady s vámi strávit odpoledne. Ale pokud to někomu řekneš, tak si nemysli, že bych na tebe byla schopná poslat Furyho a i klidně zásahovku." Ned zkameněl a se strachem v očích jen pokýval hlavou. ,,A kdo je Fury? To je nějaký králíček nebo..." začal Ned.

,,Obtěžují vás tito dva nevychovanci ? Mám je vyhodit ven, slečno? Opravdu mě mrzí, že tito dva mladíci nechápou, jakou čest mají, že jste jim umožnila setkání s vámi." Ozval se číšník těsně vedle mého ucha.  Stoupla jsem si těsně před něj i se sklenicí limonády v ruce. Brčkem jsem srkala limonádu, dokud nebyla sklenice prázdná a koukala se mu do očí, ve kterých se pomalu začala hromadit panika. Podala jsem mu prázdnou sklenici a poplácala ho po ruce. ,, A vy můžete doufat, že já nebudu mít tu čest setkat se s vaší přítelkyní." Vytáhla jsem ty dva ze sedačky a prošla okolo stále strachem zkamenělého číšníka.

,,To bylo hustý! Já myslel, že se strachem rozteče, jak jsi mu to šeptala. Viděl jsi to Petere? Já nemůžu uvěřit, že s námi do třídy chodí agentka!" Měla jsem co dělat, abych Nedův roztomilý obličej nerozmázla o moji nemilou pěst. Ale to jsem ještě netušila, že tohle je jeho nejmenší stupeň otravnosti, dokud jsem se nezmínila o tom, že jsem v životě neviděla star wars.

Ahojky! Vítám vás zpět u další kapitoly. Zatím úspěšně přežívam. A doufám, že vy taky. Udělala jsem si menší plán věcí, které chci udělat a to se snažím skombinovat se školou. Taky jsem začala skládat hodně těžké puzzle, už je skladám asi 5 dnů a jsem ráda, že jsem se dostala na polovinu.

Mějte se a všem hodně zdraví!

Juli❤️