Jen Neko: Nový Druh

1; Počátek

Chlad a zima proudí všude v místnosti. Nakrčí více nohy k hrudi a obejme je.
V uších mu šumí hlasitý tlumivý zvuk, který ho ukliďňuje. Pomalu pootevře víčka. Nahrne se mu namodralé světlo do tváře. Je ponořen ve vodě. Rozmazaně rozpoznává jakési bělí kolem něj. Obepínaní ho hadičky a přísavky napojené na přístroje, kterým nerozuměl. Začne sebou házet. Rukama naráží do čehosi průhledného. Čím víc do toho bouchal, tím byl vyděšenější a zmatenější. Co se to děje? Kde jsem? To je jediné, co chce vědět. Hlavu dá blíže ke hladké desce, která je před ním. Vidí rozmazané obrysy postav a barevná světla na druhé straně mimo vodu, ve které je. Ještě silněji buší do skla. Strhne si zvláštní náhubek z pusy. Po vdechu vody z plic vypustil vzduch. Nemůžu dýchat! Čím déle byl ve vodě, tím to pro něj bylo náročnější.
Najednou se ozval divný zvuk. Voda se lila dolů do země do otvorů v podlaze. Chlapec vyzdvihl hlavu a z hluboka se poprvé nadechl čistého vzduchu.

V tu chvíli otevře oči. V kruzích se mu přehrává poslední sekunda jeho vzpomínky. Na ten nechutný nelítostný pohled toho muže.
Pomalu se vrací ale do klidového režimu. Teď už to není nic více než špatný sen. Zapřel se rukama a sedl si. Sedí na navlhlé studené dece. Pohled upřel k cinkavému zvuku, na řetěz na noze. Rozspomínává se, co se stalo než usl...

,,Co si o sobě myslíš, ty děcko!" Muž s ním hodil o tvrdou zeď. Dával mu pohled naprostého pohrdání. Chlapec přivřel oči. Víčka mu kmitají až do breku strachy.
,,Budeš poslouchat, třista šedesát jedničko! Žiješ tu už skoro patnáct let a pořád se o tebe musíme starat jako o malé kotě." zavrčel zlostně muž. Chlapec s černýma ouškama podobající se zvířecím, s ocasem, který mu trčí z konce páteře a pruhy po těle jak zebra, jen přikývl a skoulil se strachy do klubíčka. Rukama si zakryje hlavu a bál se podívat do těch naštvaných očí. Je téměř zbytečné si dlaněmi chránit. Stejně schytá ránu tak či tak a bude jedno, jestli se bude bránit či ne.

Zatřepe hlavou, aby vyhodil temné vzpomínky z hlavy. Neúspěšně.
Tato událost nebyla nic neobvyklého. Už byl dávno spjat s režimem tohoto místa.
Stále leží na vlhké dece, než zaslechl známé zvuky přicházejícího člověka. S vrzáním dveří přistoupí k němu jiný hlídač, ale se stejným pohrdajícím jim výraz.
,,Vstávej, kříženče!" Neko ho jen pozoruje. S hlubokým nádechem se začne stavět na zadní nohy.
,,Notak, bude to!?" Hlídač už naštvaně kopl do jeho břicha. Ten se s bolestí opět skrčil. Okamžitě bez jakýchkoliv slov se opět zvedal, jak po něm chce. Chlap ho chytl za vlasy a táhl ho ke kanceláři vedoucího. Pohodil ho na zem a odešel.