Jen Neko: Nový Druh

3; Omlouvám se! Omlouvám se!

Celý zmatený byl dotlačen až k jednomu prázdnému kokonu. Jeden muž ho natiskl ke sklu a sundavá mu pouta. Jen se mu ruce uvolnily, chlapec ho odkopl a rozběhl se ke dveřím. Po chvíli si uvědomil, jak velkou chybu udělal. Jestli se teď ovšem vzdá, nechce si představovat, co by s ním udělali.
Běží náhodným směrem. Sotva dává nohy před sebe. I přes bolest, chlad a strach, který se rozezněním hlasitého zvuku všude v budově znásobil, nezastavoval. Muži se hrnuli snad ze všech dveří po vyznění poplachu. Neko varovný alarm nezná. Zdá se to jako předem prohraná hra.

Vešel do široké chody. Nákladní auto projíždí velkými dveřmi, které se za autem zavírají. Hybrid se z těží jen tak tak dostal pryč. Do obličeje se mu dostalo sluneční světlo. I přes svou situaci pocítil lepší vzduch, na nohou cítí vlhkou hmotu. Je mimo budovu.
Muži venku ho obklíčili s obušky v rukách. Chlapec se rozhlíží všude kolem sebe. Zablokovali ho. Srdce mu bije jak splašené. To není dobré. Zavře vytřeštěně víčka, aby očima tak nekmital a mohl aspoň trošku normálně myslet.
Je u obrovské budovy hodně vyhlížející jako továrna. Celý pozemek je oplocen elektrickým plotem a velkou kovovou bránou. Vzduchem jde odporný zápach spáleniny, benzínu a všemožných chemikálií. V dáli jdou cítit i zcela jinší vůně...vůně, které chce poznat, místa která chce vidět!

Teď mám šanci, možná poslední.
Odhodlaně oči opět otevřel. Shrbil se do zvířecího postoje. Svím dlouhým huňatým ocasem se dráždivě rozmach. Rozběhl se k plotu. Hbytě se protáhne mezi muži a vyskočil na železné kroužky. Rukama se co nejvíc natahuje vzhůru a snaží se to přelíst. Nevnímá šoky po těle, pomalu se dostal až nahoru.

Když už cítil svobodu, zaslechl výstřel. Chlapec se zaraženě zastavil. V jeho noze něco je. Než zcela pocítil bolest svého zranění, ti lidé ho ztrhli z plotu na zem na břicho. Hybrid zakňoural a zavrčel.
Byl jsem tak blízko!
Spoutají mu ruce za záda, a pak ho donutili se postavit. Chlapcovo adrenalin mu nahání krev v těle. Bolest na lýtku se roznášela jak jed. S pohledem, který mívá desetileté rozmazlené dítě vzhlédl před sebe. Sedce se mu na chvíli zastavilo. Ten, kdo střelil, byl hlavní majitel......jeho pán.

Okamžitě sklopil hlavu ve hloupé naději, že by mu to jakkoliv pomohlo. Pán k němu pomalím krokem přistoupil. Rukou mu zvedl bradu, aby mohl vidět mutantovo zelené velké oči. Chlapec hlavou trhl do strany. Nelíbí se mu, jak se do jeho tváře dívají chladné šedé oči bez lesku, bez kapky lidskosti. Nenalézá žádný cit, ačkoliv se ho třista šedesát jednička snaží neustále najít.
,,Sklamal jsi mě." Pán nezkrývá vstek vůči experimentu. Naznačil, ať Neka odvedou a pak pořád s chladnou tváří odešel.

Neka do cely museli odnést. Nebylo to ale nošení v náruči. Jeden muž ho táhl za vlasy po podlaze. Neko se snaží nohama postavit. Jen se trochu zapře, hned opět spadne. Pusou vydává bolestné tiché zkřeky.
Když procházeli uličkou s celami, z plna zařval lidské slovo.
,,D-dost!" Ten muž se zastavil a podíval se na chlapce.
,,P-p-p-pro-pros-sím."