Zamilovala jsem se

4.

Když jsme se všechny tři potkaly ráno v kavárně, kterou jsme Barče ukázaly ještě včera, tak jsem věděla, že dnešek nebude můj den.

Ráno jsem se vzbudila s bolestí hlavy a cesta pro mě byla utrpení. Doufala jsem, že když se poradně napiji a nebudu nad tím přemýšlet, tak bolest odezní.

První dvě hodiny jsem byla naprosto nepoužitelná. Pak se to dle mého názoru zlepšovalo.
,,Lůc? Nechceš třeba nějaký prášek, vypadáš fakt špatně." Aha, takže se to nezlepšovalo. Jen jsem se na Kačí usmála a pomalu zavrtěla hlavou.
,,Kačí, já myslím, že to tady někdo včera přehnal s alkoholem, co Lůco?" Barča se usmívala a já se musela usmál taky, její rty vykouzlí úsměv i v nejhorší chvíli.
,,Tak to nevím, co všechno musela vypít, však vypadá jak zombie." Holky se smály, tak nahlas, že moje hlava asi pukne.

Když jsme šly na oběd, chytla jsem se Barči, Kačí šla krok před námi a prorážela cestu mezi lidmi.

Viděla jsem, jak lidé kolem mě otvírají pusu a smějí se, ale všechno jsem slyšela v takové dálce.

Mokrý hadr? Proč mám na čele mokrý hadr?
,,Lůc? Jsi v pohodě?" Řekly úplně ve stejnou chvíli, obě se pousmály a podívaly se na mě ustaraným pohledem. Trošku jsem se na ně usmála. ,, Jo, jen se mi zatočila hlava." Hned jsem jsem to dořekla, jsem se prudce zvedla a musela běžet na záchodky. Po cestě jsem rychle udělala drdol a začala jsem zvracet, naštěstí jsem všechno stihla nad záchodovou mísu.

Z chodby jsem slyšela hlas, který holkám nepatří, ale nemám ponětí, co říkal.
Spláchla jsem a sedla si na zavřené prkýnko. ,, Lůc, kde jsi?" Sáhla jsem po klice a otevřela dveře, cítila jsem se mizerně. Přede mnou se objevily tři postavy. Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho očima. Barča si čupla na bobek a podala mi žvýkačku, byla jsem ji vděčná, hlavně za to, že se nikdo na nic neptal.

,,Jsem v pohodě, ale asi běžte na oběd sami, děla se mi špatně, když si představím jídlo." Řekla jsem a doufala, že odejdou a nechají mě tam, abych se mohla v klidu opláchnout.

,,Nenechame tě tu samotnou." Řekla mi Kačí, ale oči neopouštěly Richardova ramena.
,,Klidně běžte, zůstanu tu s ní." Usmál se a kývl hlavou směrem ke mně. Kačí tu chtěla zůstat taky, ale Barča ji popadla za ruku a táhla ji pryč.

Bylo ticho, nikdo nic neříkal a já si vážně přála být tu sama. Zvedla jsem se šla k umyvadlu. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Pustila jsem kohoutek a nastavila ledovou vodu. Opláchla jsem se, bylo mi mnohem líp. ,,Díky, ale můžeš jít, myslím, že kohoutek zvládnu zavřít i sama." Možná to vyznělo nevděčně, ale chtěla jsem být prostě sama.
,,Viděla ses, nemůžu tě nechat samotnou" usmál se na mě ,,jsi bílá jako stěna a hlavně jsem řekl, že tu s tebou zůstanu."

Seděli jsme na lavičce. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a vydechla.
,,Jsi v pohodě, nechceš vodu?" rychle se ke mně přiblížil a chytil mě za ruku. Trhla jsem sebou a svou ruku jsem mu vytrhla ze sevření.
,,Jsem jen unavená, je to v pohodě." Usmála jsem se na něj, ale nepodívala jsem se mu do očí.

Po chvíli ticha jsem to nevydržela a promluvila jsem.
,,Proč si přišel?"
,,Viděl jsem tě, už po cestě na schodech, byla jsi jak tělo bez duše. Vůbec si nevnímala" řekl tiše.
,,To chodíš za každým, když mu není dobře?" hrála jen si s prsty a koukala do klína.
,,Jen za tím, komu jsem vylil polévku na tričko." Nedívala jsem se na něj, ale věděla jsem, že se usmál.

,,Tak co, jak ti je?" ozvala se Barča.
,,Už jí je líp" řekl Richard.
,,Už mi je dobře" řekla jsem a podívala se na holky.
,,Jsi fakt pěknej." Řekla Kačí a když si to uvědomila, rychle se opravila ,,hodnej." Začala okamžitě červenat.
,,Jsem obojí" řekl Richard a usmál se na ní.

,,Já jsem Richard, jsi tu nová?" podal ruku Barče. ,,Barča" podala mu ruku a přikývla. ,,Vypadá to, že se znáte víc." Kývl směrem na nás a pustil její ruku. ,,Znám se s Lůcou dýl, ale že jsme se potkaly ve třídě je strašná náhoda." Richard se na mě naposledy podíval, v jeho očích jsem viděla starost, ale on si sebral tašku ze země a vyrazil od nás pryč.

Když odešel, zůstaly jsme zase jen my tři. ,,Co jsem to zas řekla?" schovala si hlavu do dlaní. ,,Nebylo to zas tak špatný, vzal to s humorem." Snažila jsem se to zachránit, ale Barča se smála, takže můj pokus nevyšel. ,, Pojďme prostě na hodinu a nebudete to řešit, jasný?!" otočila se Kačí a
mračila se na nás, ale v očích se smála.
,,Jasný" řekly jsme společně a chytily ji kolem krku a vyrazily do třídy.