At the first sight // CZ, Luke Hemmings

Kapitola 25

*** Pohled Trixie ***

Přesně ve chvíli, kdy jsem dojídala snídani, mi zazvonil mobil. Začala jsem ho hledat (protože jsem samozřejmě nevěděla, kam jsem ho dala ;)). S údivem jsem zjistila, že mi nevolá Luke, jak jsem si původně myslela, ale Ashton. Hmm, zajímalo by mě, co má na srdci.

„Ahoj, Ashi," zvedla jsem hovor.

„Ahooj, Trix," pozdravily mě všechny čtyři hlasy. Aha, takže reproduktor... „Jak se máš?"

„Jo, dobře. Právě jsem dojedla snídani," pověděla jsem. „A vy?"

„Super, jen jsme si říkali," začal Calum. „Jestli nechceš u nás dneska zůstat přes noc. Udělali bychom přespávačku - filmy, hory jídla, hudba na plný koule..." přidali se i ostatní kluci.

„Tak já nevím, nebude vám to vadit? Jako, že tam budu spát?"
Byla to blbá otázka, ale musela jsem se zeptat, abych měla větší čas na rozmyšlenou. Já jsem člověk, kterému rozhodování šíleně trvá. A navíc, vzpomněla jsem si na minulou ‚filmovou noc' u kluků a nasucho jsem polkla. Vím, že i kdybych tam byla a Lukem sama, už by mi to tolik nevadilo, ale ta vzpomínka je trochu děsivá. Hlavně můj zběsilý útěk. Jsem si ovšem jistá, že tentokrát kluci zůstanou.

„Zlato, jinak bychom tě nezvali," uslyšela jsem poprvé čistě Lukův hlas a věděla jsem, že se pousmál. Málem jsem se nad ním rozplynula. „Jo, a byl to Mikův nápad," dodal a já dál neváhala. Z pozadí jsem slyšela přitakávání, jak byl Mi rád, že něco vymyslel.

„Tak jo, pozvání se přijímá," usmála jsem se.

„Juchůů," ozval se sborový pokřik a já si telefon oddálila od ucha.

„No, jsem ráda, že máte takovou radost. Tak já se půjdu chystat," ukončovala jsem hovor.

„Tak brzo? Vždyť máš přijít až za tři hodiny..." nechápal Mi.

„Michaele, je to holka," uslyšela jsem Ashe vysvětlovat a začala se smát. Jo, holkám to trvá vždy dýl.

„Dobře, dobře, tak se s váma loučím a za ty tři hodiny jsem u vás," pravila jsem a všichni jsme se rozloučili. Típla jsem volání a uvažovala, co půjdu udělat jako první.

Nakonec jsem odhodila mobil na pohovku a šla se osprchovat.

- - - - - - - - - - - -

*** Pohled Luka ***

Seděl jsem na posteli s notebookem u nohou. Projížděl jsem fotky, co jsem nafotil minulý rok a taky jsem měl ve sluchátkách puštěnou hudbu, takže jsem moc nevnímal okolí. Navíc hrála moje oblíbená písnička, takže jsem byl, jak to říct... totálně mimo.

Ani jsem skloněný neviděl, jak se otevřely dveře, až když stála přede mnou, tak jsem si jí všiml. Teda spíš zlekl. Trochu jsem nadskočil a ve vteřině jsem si sundával sluchátka.

„Jé, ahoj Trix. To už je tolik hodin -" Jo, už opravdu byly dvě. Vůbec jsem si nevšiml. „Promiň, totálně jsem ztratil pojem o čase," omlouval jsem se.

„To je dobrý," usmála se. „Co posloucháš?"

„Fall out boy," odpověděl jsem. „Pojď si klidně sednout." Trochu jsem se odšoupl na stranu.

„Můžu si to někam položit?" otázala se a já si všiml kabely, kterou držela v ruce.

„Jo, jasně, kamkoli jen chceš," odpověděl jsem.

„Stýskalo se mi," pravila, jen co dosedla na hranu postele a objala mě.

„Mě taky," šeptl jsem a vychutnával jsem si její objetí. „Jinak, sluší ti to," dodal jsem ještě.